Rano bezela pro pecivo Sarka, a taky se docela prosla, protoze kdyz se tuktukar priblizil, prestal hrat a Šárka ho nemohla najít. Vse ale, dobre skoncilo a my meli snidani jako kralove. Autobus jel zrovna ve chvili, kdy jsme prisli k hlavni silnici, tak jsme jen mavnuli a jeli. V Matare jsme jeste museli prestoupit a pak uz to byl jen kousek. Po poloprazdne plazi byla Mirissa trochu sok. Hlavne, kdyz v guesthousech na plazi vubec nechteli smlouvat s tim, ze maji (skoro) plno. Vyrazili jsme tedy pres silnici nekam dozadu a docela se v tom vedru prosli. Cim dal od plaze, tim nizsi ceny. Neco bylo ale opravdu daleko. Sarka uz knourala, ze ji boli zada a nadavala na misku od buvoliho tvarohu, ktera ji ted tizi v batohu. Uz jsme se zase zacali vracet k plazi zkratkou okolo stoky (takova hrozne zanesena reka - jeden guesthouse se honosil nazvem waterview, prave proto, ze mel na ni krasny vyhled), kdyz na nas houknul usmevavy pan z Kadolana Resthouse. Zacali jsme s cenou 700/noc, na kterou se nam zatim vsichni jen vysmali a tady po chvilce rekli OK. A pritom je to tu moc hezke a na plaz jen 5 minut. Odpoledne uz jsme se valeli u more. Plaz je moc pekna, plna restauraci, ale s kouzelnou Goyambokkou se to neda srovnat. Zkousel jsem i snorchlovat a nasel na zapadnim konci misto s mrtvymi koraly. Alespon neco. Cechu je tu docela dost. Ctyri jsme potkali v restauraci, Martina z Brna vlastne hned co jsme rano vylezli z busu. Domluvili jsme se a zasli vecer do hospody na rybu. Skoro kazda restaurace ma pred sebou stul s rybami na ledu. Staci si vybrat a doufat, ze je opravdu cerstva. Nase byla u hlavy trochu hořká, jinak ale moc dobra. Martin cestuje sam. Chvilku pry trvalo, nez se rozkoukal a dost ho pry ze zacatku dojili. Nejvetsi tahaci penez jsou tuktukari. Ted uz se tomu jen smeje. I kdyz nam radeji ani nerekl, kolik zaplatil za tuktuk z Kegalla do Dambulla. Hrozne fandi nasemu deniku, at pry hlavne poradne napiseme, jak se nenechat oskubat. V hospode slo pivko za pivkem, o zabavu nebyla nouze, pak najednou koukame, ze uz je jedenact. To se nam tu snad jeste nestalo. Normalne chodime do postele po devate. Vstavame totiz skoro pokazde v pul sedme. Zitra navic vyrazime na vylet do Galle.
PS: Na ceste za silnici jsou lampy poulicniho osvetleni a u nich normalni vypinace. Lidi, kteri jdou prvni po setmeni okolo, tak jednu po druhé rozsviti. Kdo jde pak posledni, tak asi zase zhasina :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat