nedele 27.11.2011 - tuktukem do Okandy

Dnes jsem po peti dnech slavnostne prepnul na fotaku rezim slunicko. Sehnali jsme si na ulici tuktuka za 1500 a vyrazili na vylet. Prvni pulka cesty do Panama byla po nove asfaltce. Druha pulka ale vedla pres dzungli a mezi ryzovymi poli po prasne ceste plne der a louzi, kterym se s trikolkou dost spatne vyhybalo, takze jsme na sedacce litali jako na divokem byku. Uz jsme si ale pripadali jako v narodim parku Jala, ktery ma vstupni branu hned za Okandou. Vsude litala spousta krasnych ptaku vcetne pavu, v ryzovych polich se povalovaly krokodyli, za ktere by se nemuseli stydet ani v Australii. O kus dal si pritom hraly deti. V Ugande (jak rika nas tuktukar Okande) jsme si prosli chram(ecek) a vylezli na skalu s krasnym vyhledem do okoli. Pak jsme se pres dve hodiny koupali na prekrasne surfovaci plazi s cistou vodou a blbnuli ve vlnach, nez nas vyhnal dest. Cestou zpatky musel ridic pripevnit na bocni steny tuktuku plachty, pres ktere na nas stejne prselo a jemu zadni kola cakala na podlahu. Kvuli tomj jsme ovsem prehledli odbocku na Kudimbigalu a zjisitili to, az kousek pred Panamou. Tuktukar se hrozne divil, ze jsme tam chteli taky, prestoze jsme byli jasne domluveni. Mel hromadu vymluv, ze myslel, ze kdyz jsme se koupali tak dlouho, ze uz na Kudimbigala nechceme, ze myslel, ze dnes jedeme do Kolomba a vubec, ze uz jsou tri hodiny, a co bysme za 1500 nechteli. Jestli ale chceme, ze nas tam sveze zitra rano za 1000lkp. Rekli jsme, ze s nim zitra urcite nepojedeme, a ze mu za dnesek dame jen 1300, ktere nakonec ukecal na 1400. Naladu nam spravila az vecere v jednom mistnim kiosku. Ze zacatku jsme si s majitelkou absolutne nerozumneli, pak ale prisel manzel, kteremu dnes trhali zub. Dost chudak sislal, ale byl to obchodnik. Dali jsme si nudle a placky roti s omackou a malou rybou plnou kosti. K tomu nam prinesl stavnaty strouhany kokos s cibulkou a rajcetem a to vse vcetne caje za 375lkp. Takhle bysme si to tu predstavovali.
PS: Tuktukari dnes rano zacinali na cene 3500lkp, prvni ani nesel pod 2500, az treti po dlouhem smlouvani kolem 1800lkp klesnul na nasi cenu. Uz se mu asi honihlo v hlave, jak nas osidi.

sobota 26.11.2011 - Arugam bay, Pottuvil

Kolem pate rano jsem slysel nejaky sramot. Posvitil jsem si baterkou a uvidel mys, jak krade mydlo zabalene do pytliku od bomparu. Povesil jsem je na snuru a za chvilku slysel, jak si tahne velky pytlik susenek. I ty jsem musel schovat, pak konecne dala pokoj. Dopoledne zacalo skrz mraky prosvitat slunicko. Dali jsme snidani na plazi: banany a susenky, ktere nam pak ukradly vrany, kdyz jsme se od nich jen na chvilku vzdalili. Na severnim konci plaze je most, pod kterym proteka hnusna hneda voda z poli a z laguny za silnici. Skoro stejne hnede je z toho i more u plaze, takze koupani fakt nic moc. Vlastne i voda v nasi sprse smrdi jako mocuvka, fuj. Sli jsme se podivat na rybare, kteri hazeji site do vody a vytahnou pokazde tak ctyri male ryby, nekdy i tri. Stoji u nich vzdy hloucek kybicu, asi je tu kazdy lov ryb velka udalost. Na obed jsme si zajeli do Pottuvil (mestecko asi 3km na sever), koupili nejake ovoce, pecivo a dobili kredit u mistni SIM (uz jsme protelefonovali a prointernetili celkem 400lkp, tedy 66kc). Odpoledne jsem preci jen vlezl do vody. V jednom resortu na plazi nam totiz pujcili bodyboard za 100lkp/h. Zatimco ja jsem blbnul ve vode, Sarku na brehu otravovali mistnaci. Vubec jsou tu vsichni otravni az vlezli, zhuleni a asi znudeni z vedlejsi sezony. Vecer jsme pokecali s Italem. Byl se dnes tuktukem podivat do Okandy (maly chram a krasna plaz) a na Kudimbigala (pustevny v dzungli) na jih od Arugam bay. Tuktuk ukecal na 1500, ale dal jeste nejake dysko, protoze mel moc fajn ridice. Vecere dnes byla o dost horsi, asi dnes varil jiny kuchar. Ital chodi na snidane a vecere do stanku s mistnimi cenami. Mysleli jsme si, ze tu ani zadne takove nebudou, ale zitra asi taky nekam zajdem.
PS: Jeden z otravu na plazi mi nabizel kurz surfingu za 7000 za 2 hodiny resp. za 10000, kdyz bysme sli oba. Asi dost premrstena cena. Navic by nas to asi s takovym vlezlym frajirkem nebavilo.
PS: Zdejsi pobrezi chytnulo hlavni napor vlny tsunami v prosinci 2004. Podpora na obnovu vsak byla minimalni. Jedine, ceho dostali mistni obyvatele az prebytek byly rybarske lode, ktere se tu ted povaluji na plazi.

patek 25.11.2011 - Ella - Arugam bay

Celou noc proprselo, rano slejvak jako blbec. Schovany v obchudku u cesty jsme pockali na bus do Wellawaya, odkud jel za chvili primy bus do Arugam bay na vychodnim pobrezi. Prestoze jel az z Kolomba, tak prijel presne jak mel v 11h. A proc vlastne do Arugam bay, kde ma byt (jako na celem severovychode) zrovna obdobi destu? Nechali jsme si poslednich 14 dni na plazovani, tak kdyz mame tolik casu, proc to nezkusit, treba to bude zajimave. Kdyz jsme ale po ceste videli zaplavene lesy a pole a dokonoce jsme se nekolikrat vodou i brodili, zacali jsme pochybovat, jestli to byl dobry napad. Autobus nas vyhodil do deste uprostred Aurgam bay. Hned si nas odchytl nahanec a odvedl nas do sveho resortu. Na zdejsi pomery docela luxusni, cena za pokoj s vyhledem na plaz usmlouvatelna na 800/noc, ale jinak pusto a prazdno. Zadni turisti, proste mrtvo. Rekli jsme, ze se nejdriv podivame po okoli. Dalsi resorty byli jeste horsi a drazsi, takze to vypadalo, ze se snad nakonec vratime, ale potkali jsme jednoho Itala. Bydli v resortu Beach Hut, kde pry jsou i lidi! Pokoje a chatky/trce se strechou z palmoveho listi sice vypadaly dost nechutne, ale nakonec jsme si jednu rozumnou (za 400/noc) bez koupelny vybrali. Je tu i restaurace - s jidelnim listkem bez cen. Tak dlouho jsme otravovali, kolik co stoji, az nam prinesli listek s cenami. Nebyli jsme si jisti, jestli to nejsou ceny pro hlavni sezonu, a jestli jsme neudelali chybu. Kdybysme se neptali, treba by to bylo levnejsi, ale kdo vi. Ital se zajmem nakoukl na ceny (do dneska tento listek nevidel) a ptal se majitele, jestli kafe opravdu stoji 150lkp. Majitel jen zavrtel hlavou, ze ne, ze stoji 50. Tak se v tom vyznejte. Dali jsme si rybu s hranolkama a testoviny, platit budeme az spolecne s ubytovanim, tak uvidime, kolik nam nakonec nauctuji. Jidlo ale bylo vyborne. Vecer jsme pak stravili v nasi chatce popijenim arracku s nejakou preslazenou ale dobre vychlazenou limonadou. Po 14 dnech nam totiz dosel litr desinfekcni merunkovice (dekujeme Milosi, byla vyborna), tak jsme se museli poohlednout po nahrade. Doufam, ze arrack 34% nebude moc slaby.
PS: V autobusech na Sri Lance jezdi pikolik, ktery za jizdy vybira penize od cestujicich. Je fakt, ze to velice urychli zastavky, kde lidi skoro jeste za jizdy naskakaji do busu a pikolik si je driv ci pozdeji najde a skasne. Kdyz nema na vraceni, tak na druhou stranu jizdenky napise, kolik vam dluzi a nez vystoupite, tak vam penize vrati.
PS: ani za 3 dny nam v Ella neuschlo pradlo, tady zatim taky porad prsi, tak uvidme, jestli nam nakonec neshnije.

ctvrtek 24.11.2011 - Bandarawela, Dowa

Rano to uz uz vypadalo, ze se udela hezky, tak jsme si naplanovali Lipton's Seat, vyhlidku konkurujici konci sveta - cajove plantaze a skala, za kterou uz jsou jen mraky. Na rozdil od konce sveta na Hortonskych planich je toto zdarma. Vyrazili jsme vlakem do Haputale, odkud je to uz jen maly kousek autobusem. Nakonec jsme ale do Haputale ani nedojeli, protoze po ceste zacalo opet vydatne prset. I tak jsem si udelal fotky vesnic a policek - bohuzel vsak ne s cajem, ale s mrkvi a rajcaty. Zelenina tu neni puvodni, ale dotahli ji sem Anglicani, protoze zjistili, jak dobre se ji tu dari. Kdyz vlak zastavil v Bandarawela asi na pulce cesty, v mziku jsme zmenili plany a vystoupili. Zajdeme se podivat na chram Dowa asi na pulce cesty autobusem zpet do Ella. Zasli jsme si jeste na jidlo do mistni, ale docela fajnove kantyny. Personal neumel ani slovo anglicky, tak jsme si omylem nejdrive objednali jen prilohy curry (potato curry a vegitable curry). Prinesli nam 4 misky s omackami a dva male prazdne talire. Cekali jsme, az nam prinesou ryzi. Oni zase nenapadne pokukovali, proc jeste nejime. Nakonec se nase pohledy stretly a my se usmali, jakoze ryzi si dame taky. Male talirky nam opet sebrali a prinesli velke a k tomu tac ryze. Bylo to vynikajici. Kdyz jsme vsechny omacky vyklopili na ryzi, prinesli nam je znovu, i kdyz jsme ukazovali, ze uz nechceme. Za 260lkp pro oba vcetne caje to byl vynikajici pomer cena/vykon. Do Dowa jsme chytli bus smer Baudulla. A nekolikrat zduraznili, at nam da vedet, kde vystoupit. Z autobusu to totiz nepoznate. Dowa by byl moc prijemny, kdyby bylo hezky a dalo se tu sednout na kameny pod 4m vysokeho  Budhu vytesaneho do skaly pod silnici a koukat na maly chram zbudovany ve skalnim previsu u male ricky. V desti jsme se ale bali i sundat boty, aby na nas nenaskakaly pijavice. Spravce nam otevrel vstupni dvere do chramu velkym zlatym klicem a celou dobu (asi jen 3 mistnosti a jedna hezky vymalovana chodba) sel s nami. Nechal nas nahlednout do vitrinek na dve stare sochy. Jedna z nich vypadala jo Avatarka, nekde se musime docist, co to znamena. Pri cekani na bus do Ella jsme si koupili verenou kukurici se soli a chilli. Museli jsme jeste jednou prestupovat, tak jsme pro zmenu nakoukli do liquor shopu. Byl ale kombinovany primo s hospodou a zacalo se o nas otirat nemale mnozstvi opilcu, takze jsme zase rychle vystrelili. Pri prijezdu do Ella se udelalo docela hezky, tak jsme si rikali, jestli tu nebylo takhle cely den. Nakonec se i tady zatahlo a prutrz mracen neskoncila az do rana, takze jsme ani nesli na veceri do mesta, jak jsme puvodne planovali. Tim padem jsme dojedli vsechny zasoby a na zitrek jsme si museli objednat snidani.
PS: V navstevni knize je spoustu zapisku v cestine a vsechny s velice kladnym hodnocenim. Pry jedno z jencistsich ubytovani na Sri Lance a s velice prijemnym panem domacim. Jak tak o tom premyslime, tak na tom asi neco bude.

streda 23.11.2011 - Mala Adamova hora

Dnes pocasi na vzdory predpovedi docela slo. Po krasne snidani na terase, odkud je preci jen alespon trochu vyhled na cajove plantaze, jsme se vydali na takzvanou malou Adamovu horu. Je to asi 4km dlouha vychazka mezi cajovymi plantazemi na kopec, ze ktereho je krasny vyhled na planinu pod horami (pry je videt i more) na vysokou skalu Ella a na cajove plantaze vsude okolo. Cestou nahoru si musela Sarka narychlo odskocit mezi caje. Prvni opravdovy prujem, kteremu podle konzistence a barvy rikame mango shake. Ja si pri cekani sedl na zidku u cesty a vlezla mi do boty pijavice. Sarka si ji nastesti vsimla, tak jsem ze zidky vystrelil, jako bych si sedl do vosiho hnizda, a milou pijavici vystoural ven. Cestou zpet jsem si zase musel odskocit ja. Barva i konzistence stejna, tak jsme uvazovali, z ceho to oba mame. Ze by z nadrazni restaurace? Posedeli jsme si pak v jednom kiosku u cesty, kam nas nalakala pani na colu a sprite. Moc pekne misto mezi plantazemi a byli jsme tam sami, zadni dalsi turisti. Na veceri jsme zasli do restaurace, ktera vypadala jako mistni. Ceny nebyly o moc lepsi nez vcera, zato jidlo o dost chudsi a takove nemastne, neslane. Dnes jsme ale byli za dietni jidlo radi. Domu jsme dorazili po ctvrte. Venku se spustil slejvak a ze me dalsi mango shake. To nam to hezky vyslo az domu. Pres den jen obcas poprchavalo, bylo zatazeno, mraky se hrozive valili, ale slejvak, jaky prisel vecer, nas nastesti nikde nechytnul. Vecer byl alespon cas na denik, cteni pruvodce a psani pohledu. Ubytovali se tu cesti turisti a byli docela hlucni. My jsme ale zustali zalezli na nasem pokoji a nehlasili jsme se k nim.

utery 22.11.2011 - Pedro Tea Factory, Ella

A jak jsme si vcera predsevzali, tak jsme dnes ucinili, a z Nuwara Eliya odjeli. Vlak v 9:30 jsme nestihli, do dalsiho v 12:35 bylo dost casu, tak jsme si v desti udelali vylet do tovarny na caj: Pedro Tea Factory. Je asi 3,5km od centra, musi se tam tuktukem nebo jako my - autobusem. Prohlidka vcetne ochutnavky caje stoji rozumnych 100/os. Bohuzel se v tovarne nesmi fotit a ani potaji se mi nic vyfotit nepodarilo, protoze to byl docela fofr. A jak se tedy takovy caj vyrabi? Po tom, co ho cesacky natrhaji (kazda 16kg denne), tak se vysusi na vlhkost 45%, pak se drti, kraji, na nekolikrat se proseva, dal se susi pri 95°C, pak se z nej staticky nabitym pasem vytahuji stopky a jine necistoty, pak se znovu proseva na 4 ruzne hrubosti. Cim jemnejsi, tim silnejsi, cim hrubsi, tim kvalitnejsi nebo tak nejak. Zde se caj nefermentuje, pry drceni pri 45% vlhkosti funguje jako castecna fermentace. Z tovarny za den vypadne 2,5 tuny caje, ten se v 50kg pytlich vozi do Kolomba, kde se pripadne jeste ochucuje, bali pod ruznymi znackami a hura do sveta. Z 16kg nacesanych listku se vyrobi 4kg caje. V tovarne se neustale zameta podlaha, jak vypadavaji ruzne zbytky caje z jednotlivych stroju a pasu. Tyto zbytky se sesypou do pytlu a vozi se do Jemnice (odh. autora - nic proti znacce Jemča ;-).
Na vlakovem nadrazi jsme si zasli do restaurace 4. cennove kategorie na nudle a vyrazili smer Ella. I druha trida pomerne narvana, hodne turistu, kteri jeste po ceste pribyvali. Venku stale prselo. Posledni hodinu cesty za Haputale (udajne nejkrasnejsi cast cesty) jsme videli uz jen mlhu. V Ella jsme zasli rovnou do Ella Highest Inn a lehce zklamani vyhledy jsme alespon ukecali cenu 1200/noc, kdyz tu zustaneme 3 noci.  Vecere v restauraci v Ella Holiday Inn nas ovsem mile prekvapila. Sice byla o dost drazsi, nez jsme zvykli (to ale v Ella vsechny restaurace), ale za porce masa by se nemuseli stydet ani v kdejake prezirarne v Praze. Bydlime trochu stranou od centra, ale vede k nam zkratka pres cajovou plantaz. Velice prijemne, kdyby ovsem na Sarku pri prani ponozek nevykoukla pijavice. To byl jekot. Napad, splachnout ji do zachoda se ukazal jako pomerne nestastny, protoze mila pijavice (velice odporny tvor) nejen ze se svym ladnym pohybem vypidila z vody, ale zalezla nam pod okraj misy a uz jsme ji tam odsud nedostali. No a ted si sednete na prkynko, kdyz vite, ze se vam muze v mziku prisat na pulku. Blee, Sarka chce odsud pryc, ja kdyz vidim predpoved deste na dalsi 3 dny tak taky...
PS: Aby nevznikla fama, ze je v Nuwara Eliya nadrazi - neni. Musi se sjet autobusem trochu do udoli do Nanu Oya asi 25 minut vzdaleneho.  Autobusu jezdi ale dostatek a ani nejsou moc narvane.
PS: jedno jidlo k veceri stalo 480lkp. S ovocnym dzusem a dani pak za oba suma sumarum 1402lkp.

pondeli 21.11.2011 - Dalhousie - Nuwara Eliya

V noci zacalo prset a ani rano to nevypadalo, ze by jen tak chtelo prestat. Chudaci, co sli na Adamovu horu dnes. Jeden Anglican se zrovna vratil, kdyz jsme snidali. Nebylo nic videt, ale i tak to pry stalo za to. Jel s nami zpatky do Hattonu a stal se tak prvnim belochem, ktery s nami jel mistnim autobusem. Dalsi premiera byl autobus do Nuwara Eliya. Poprve jsme totiz jeli soukromym autobusem. Byl drazsi a bylo v nem mene mista, takze nam nechteli nechat batohy v ulicce a museli jsme je mit pres dve hodiny na kline. V ulicce se totiz sklopi jeste jedno sedatko, takze je prostor vyuzit na vic nez 100%. Projizdeli jsme mezi krasnymi plantazemi a okolo ohromnych vodopadu dole v udoli. Nuwara Eliya je ale na nahorni plosine, takze vubec neni takova, jakou jsme si ji predstavovali. Osklive centrum, hotely jsou na konci, kde se zvedaji kopce jehlicnatych lesu. Smlouvali jsme ubytovani, ale nakonec si vybrali ten nejhezci pokojik s vyhledem na mesto za 2500 na noc v hotelul Hill View. Zitra stejne zase odjizdime. Nikam se nam nechtelo, centrum bylo daleko, valeli jsme se na pokoji a cetli si - stejne jako cestovatele, co napsali denik Srilancan. Tem se tu taky moc nelibilo a nevedeli, co tu budou delat, stejne jako my. Nakonec jsme se stejne do centra podivali. Nakoupili zitrejsi snidani, okoukli mistni supermarket, nechali se chvilku tahat na mistni trziste s fake oblecenim - na prvni pohled moc peknym. Domu jsme dorazili az za tmy. Vecer jsme super pokecali se 4 Moravaky. Meli jsme koupene 2 pivka, oni michali arak (palenka z todi (vino z palmy)) s colou. Mimo jine vypraveli, jak chytli pijavice pri prochazce mezi cajovymi plantazemi. Blee, to bylo neco pro Sarku.
PS: bus Dalhousie - Hatton 9.30, primy bez prestupu

nedele 20.11.2011 - Adamova hora

Zabalili jsme se uz vcera, tak jsme si rano jen vycistili zuby a v 5:35 vyrazili na snidani. To uz nam sla naproti kucharka, kde jsme, ze uz ma caj a vajicka pripravene. Vyrazili jsme v sest a to uz bylo krasne videt. Adamova hora zatim uplne cista, nebe vymetene. Za mostem pro pesi na konci vesnicky se date doprava po par schodech a pak uz se neda zabloudit. Chvilku jsme sli do mirneho kopce udolim asi 50m nad rekou. Okolo cesty bylo spousta opustenych stanku a vypadalo to jako po sezone. Jenze bylo naopak pred poutni sezonou, ktera zacina v prosinci. U dagoby pred zacatkem strmeho stoupani nam pozehnal stary mnich. Dostali jsme na ruce snurky pro stesti a naprosto dobrovolne zaplatili 400 "vstupne". Zapsali jsme se do sesitu, kde byly i castky pres 1000. Par stranek bylo vytrhanych a tim padem nektere poplatky se asi do pokladny klastera nikdy nedostanou. Zacali jsme potkavat lidi, co uz se vraceli dolu. Nekteri se divili, ze jdeme nahoru AZ TED, nekteri se nam dokonce vysmivali, ze jsme to o tri hodiny nestihli. Holt jak je jednou v pruvodci napsane: "jdete na vrchol na vychod slunce", tak je asi divne jit nahoru normalne za svetla. Je fakt, ze vrcholek uz parkrat oliznul mrak, ale v devet, kdy jsme dorazili na vrchol, byly jeste dobrou pulhodinku krasne vyhledy do okoli. Od Srilancanu, kteri nahore spali, jsme dostali kazdy talir smazenych nudli se zeleninou. Meli jsme trochu strach, ale snedli jsme vse a to dokonce jako ostatni bez priboru, hezky rukama. Z nasi predimenzovane svaciny jsme pak dali par kousku smazeneho peciva hlidacum, kteri nas pozvali do sveho kutlochu na caj. Padla mlha a my vyrazili zpet dolu. Asi ve treti zatacce jsme si vsimli cedule, ktera popisovala starodavny zvyk: zazvonit si malym zvonem na vrcholu presne tolikrat, pokolikate jste zdolali vrchol Adamovi hory. Nedalo nam to a vratili jsme se na vrchol a na zvon si zazvonili. Kazdy jednou, prestoze jsme meli nutkani zabimbat si dvakrat, kdyz uz jsme tu vlastne podruhe. Opustene stanky podel cesty zacaly ozivat. Majitele je zacinaji pripravovat na sezonu, kdy je pry na vrcholu tak narvano, ze se tam spousta lidi nakonec stejne nedostane. Domu jsme dorazili po druhe hodine. Meli jsme toho docela dost, tak jsme byli radi, ze tu spime jeste jednu noc a ne jako vetsina ostatnich, kteri dali po navratu z hory snidani a utikali na autobus. My jsme zasli na odpoledni caj s kolacem a dali si pohodicku. Pokecali s jednim Francouzem a veselym a vzdelanym Cinanem Davidem a jeste jsem stihnul napsat dva dny deniku. Zitra rano odjizdime. Ted kdyz to pisu, tak je mi lito, ze jsme nezustali jeste o den dele. V Dalhousie bylo moc prijemne. Levne ubytovani, vyborne jidlo a cajove plantaze byly jedny z nejhezcich, ktere jsme na Sri Lance videli.
PS: Jestli vyrazite jako vsichni ostatni na vychod slunce, pripravte se na ukrutnou zimu, ktera je na vrcholu pred sestou hodinou. Ne ze by bylo pod nulou, ale spocene obleceni a silny vitr pry udela sve. V devet hodin bylo nahore krasnych 22 stupnu (jako ostatne skoro po celou dobu vystupu). Trochu ale foukalo a zably nohy - hora je posvatna a pred vstupem se musite zout.
PS: Cestou dolu se k nam pridal student z Kolomba, ktery sel na vrchol sam. Kecali jsme hlavne o caji: Rikal, ze plantaze maji pronajate jen zahranicni firmy, ktere veskery caj vyvezou a kvalitni cejlonsky caj se vlastne na Sri Lance skoro nikde neda koupit. On ma v jedne tee factory znameho, ktery mu pry kilo kvalitniho caje za 5USD proda. To ale jen ze znamosti.

sobota 19.11.2011 - Kandy - Dalhousie

Po snidani na terase jsme se sbalili a vyrazili do Kandy. Vesli jsme se az do ctvrteho autobusu a to jen tak na schudky u dveri. Dnes mame namireno vlakem do Hattonu a odtud busem k Adamove hore do vesnicky Dalhousie. Museli jsme navic prestupovat a to jak ve vlaku ve meste Gampola, tak i v autobusu ve vesnicce Maskeliya. V Gampole jsme meli dve hodiny, tak jsme alespon zasli na postu pro znamky a do cukrarny na vyborny ovocny salat. Skoro hodinu jsme pak jeste cekali na nadrazi. Koupili jsme si na to lahev studeneho piva. Meli jsme ji radeji zabalenou do papiru. Nemusi hned kazdy vedet, co a kolik se tu toho pije. Vsem v cekarne to ale bylo jasny. Mlady se na nas smali, ale stari koukali docela prisne. Cestou do Hatton uz pribylo cajovych plantazi a jehlicnatych stromu. Z vlaku byly krasne vyhledy, bohuzel na opacne strane, nez jsme sedeli. I druha trida byla tentokrat docela plna. Nabidku na tuktuk z Hattonu az do Dalhousie jsme odmitli a vyrazili na autobus. Bohuzel zacalo zrovna mohutne prset. Autobusak byl nastesti docela blizko a autobus nam jel skoro hned. V Maskelii jsme meli 45 minut, tak jsme zasli na jidlo do mistni restaurace. Dali jsme si palacinky se zeleninou. Byly tak vyborne, ze jsem si dal nasup. Pan majitel z nas mel hroznou radost a tak divne porad cukal hlavou ze strany na stranu. Mysleli jsme, ze ma takovy tik, ale pak jsme zjistili, ze ten tik tu maji vsichni. Kyvani hlavou ve smyslu ano a vrteni jakoze ne tu maji stejne jako my. Navic tu ale kyvaji hlavou ze strany na stranu (docela rychle, az se jim tresou ramena - tezko se to napodobuje), a to pry znamena OK. Do Dalhousie jsme dorazili skoro za tmy. Do autobusu vbehla udychana holka a zacal nabizet ubytovani za 400/noc v hostelu Achinika. Za tu cenu to bylo super, tak jsme zustali a nelitovali. Jsou tu moc fajn, vyborne tu vari a nevadilo jim, ze jsme si na zitrek objednali snidani na 5:30. Vyrazime totiz na Adamovu horu. Ostatni z hostelu vyrazi uz ve dve rano aby stihli vychod slunce, my ale radeji pujdeme hezky za svetla.
PS: Rano v Kandy jsme platili dve noci a vcerejsi veceri. Na uctu nam ke vsemu pridali 10% dan. U vecere bych to jeste bral, ale u ubytovani se nam to tu jeste nestalo. Jeste, ze si to Sarka nenechala libit, takze nam dan za ubytovani zase museli vratit.
PS: nabidka tuktuka do Dalhousie byla na 500/os, kdyz pojedeme tri v jednom tuktuku. Seslo se nas totiz na tuto cestu na nadrazi celkem 6 a tuktuky 2. V Dalhousie meli nabidku na taxi zpet do Hattonu za 950/dodavku. Autobus stoji celkem 55/os.
PS: V hostelu Achinika jsme si nakonec zaplatili polopenzi za 850/os. Mozna to nebylo o moc vyhodnejsi, nez si platit jidlo zvlast, ale i tak je to vyborna cena a bude to tak jednodussi.

patek 18.11.2001 - Vylet do okoli Kandy (Embekka Devale, Lankatilaka)

Snidane na terase - pohoda. Autobus do Kandy - hruza. Autobus do Embekka - des bes. Embekka byl zacatek naseho pesiho vyletu pres chramy v okoli Kandy a fakt nebyla sranda autobus tímto smerem v Kandy najit. Bez pomoci mistnich ukol takrka nemozny. Pobihali jsme mezi autobusy, lustili necitelne napisy a mezitim neustale davali pozor, aby nas neco neprejelo. Kdyz uz jsme sedeli na sedadle a ujistili se, ze ta babicka, co se na nas porad culi, taky jede do klastera Devale Embekka, zacal se nam dnesni vylet libit. V Embekka jsme si jeste zasli na jidlo, do restaurace. Sarka si dala nudle, ktere jsme uz meli k snidani v Matale, mne prinesli talir plny ruznych smazenych kouli a valecku, ze se to nadalo snist. Teprve pak jsme zjistili, ze je to normalni, ze cenu spocitaji podle toho, kolik ceho zbyde. Dali jsme si caj s mlekem a dokonce i mistni vodu. Verili jsme ji, protoze vonela chlorem, a taky nas ujistovali, ze je filtrovana. Na utirani rukou opet jen noviny, na talirich polozeny mikrotenovy sacek, asi aby nemuseli umyvat nadobi. Radne posilneni jsme vyrazili na vylet. Prvni kraster primo v Embekka byl maly, ale hezky. Zrovna jsme chytli nejaky obrad, kdy dva bubenici bubnovali ruzne rytmy, a nejaky zrizenec neustale nosil neco nekam, vsichni okolo se pri tom modlili nebo se alespon tvarili hrozne vazne. Moc pekny zazitek. Pak nas cekala asi 3km dlouha prochazka pres vesnici, okolo ryzovych poli az na kopecek, kde stoji o neco vetsi a mnohem honosnejsi kraster Lankatilaka s krasnym vyhledem do kraje. Cena 300lkp/os nam prisla moc, tak jsme pana ukecali, ze koupime jen jeden listek. Maly mnich nam otevrel hlavni stumpu, s vysokym stropem a vysokymi stojicimi Budhy. Zatimco jsme se kochali, on poslouchal MP3. Chteli jsme pokracovat k dalsimu klasteru, ale pekna cesta mezi poli se napojila na hlavni silnici, tak jsme radeji chytilil bus zpet do Kandy. Prochazka pekna, sice kratka, ale v tom vedru uz jsme toho meli tak akorat. V Kandy jsme zapadli do jedne restaurace, zrovna kdyz zacalo poprve na Sri Lance prset. O to vydatneji, az vypnuli v Kandy na pul hodiny proud. Pivo tu nemeli (alkohol se smi prodavat jen v nekterych podnicich), tak jsme zkusili EGB (bezalkoholicke zazvorove pivo). Kupodivu je chlazene docela dobre. V restauracich nam casto nabizi po jidle jogurt. Cetli jsme nekde, ze by mel byt z buvoliho mleka, a ze to tu po jidle jedi, tak jsme si ho dali. Byl to ale obycejny jogurt, mozna trochu riznuty termixem ci pudinkem. Na vecer jsme zasli na Kandyjske tance. Vsude okolo budhova zubu vam na nej nabizi listky. Asi z toho maji dobrou provizi, tak jsme zasli do stanku za pani, co nam vcera prodavala pohledy a ukecali jsme k listkum alespon vodu zdarma. U vstupu se nas ptali, za kolik jsme je koupili - asi se s tim tady dost smeli. A jake byly tance? To se asi neda popsat, to se musi videt ;-) Veceri jsme dali predrazenou u nas v hotelu. K tomu jsme si dali i pivo - na listku nebylo, asi ho oficialne prodavat nesmi.
PS: Jakmile se priblizite k chramu budhova zubu (treba jen do zahrady), tak vas v takove kabince (s vchodem zvlast pro chlapy a pro zensky) dukladne zkontroluji. Me i s batohem vzdycky nechali projit. Sarky se vcera ptali, jestli nema telefon. Dnes ji (ve snaze dokonale zakryt kolena) zenska v kabince stahovala sukni skoro az do pulky zadku...
PS: Vzpomeli jsme si, jak nam kdysi v Laosu daval hlidac jedne jeskyne u Vang Vieng ochutnat Jakobovo ovoce - Jack fruit. Dnes jsme videli prodavace na ulici prodavat podobne kousky. Taky tvrdil, ze je to Jack fruit, tak jsme si kousek koupili. Dolujeme to, vypada to jinak, jsou v tom velike pecky. Ptame se nejakych kluku na ulici, co se z toho ji. Je to divne, vubec to neni sladke. Trochu jsme hrdinne snedli, nez nam jeden tuktukar poradil, ze se to musi uvarit, ze takhle nam z toho bude akorat spatne. Tak ted nevime, bylo to Jack fruit nebo nebylo. Treba bylo, a to podobne, ale velice dobre ovoce v Laosu bylo neco jineho.

ctvrtek 17.11.2011 - Matale - Kandy

Rano jsme si zasli do jidelny vedle naseho hotelu. Nabidli nam srilanskou verzi, tak jsme si rekli, ze to zkusime. Ryzove nudle, cocka na kari, vajicko v kari omacce, strouhany kokos s chilli. Vse obecne mene palive, nez omacky k jidlum behem dne. Ja jsem dokonce zkusil jist rukama, jako vsichni okolo. Z Matale do Kandy uz jezdi vlak, a tak jsme se vydali na nadrazi. Ptal jsem se na cenu za listek do druhe tridy, ale rekli, ze maji jen treti tridu. Na nadrazi skoro vsichni nastupovali do zadnich vagonu a cestou jsme zjistili proc. Mala nadrazi po ceste jsou totiz kratka a vlak u nich zastavuje jen prednimi vagony, v zadnich je tedy behem jizdy pomerne klid. Na nadrazi v Kandy nas odchytl taxikar, ktery ac velice nerad, musel pristoupit na cenu pouhych 100lkp za odvoz do hotelu jeho "bratra". Rekli jsme, ze kdyz se tam ubytujeme, tak za nas urcite neco dostane. Gem Inn 2 asi 2km od jezera v centru Kandy se nam moc libil - s balkonem, ve svahu nad hlavni silnici, klid a krasny vyhled. Cenu jsme ukacali na 1800/noc. Kvalita ubytovani se nam zatim neustale zvysuje, a s tim holt roste i cena. Jedina komplikace byla doprava do mesta. Z hotelu do centra to jeste slo, ale jak se dostat zpatky. Jak poznat, ktery autobus jede k hotelu? Napsali jsme si cislo autobusu, kterym jsme jeli do centra a jeste cislo dalsiho, ktery jel proti nam, snad alespon jeden z nich cestou zpatky chytneme. Zasli jsme se podivat ke chramu budhova zubu. Cena oproti pruvodci opet dvojnasobna, tak jsme si rekli, ze se jim na zub vyprdneme a zitra vyrazime na vylet k jinym, levnejsim chramum v okoli Kandy. Prosli jsme si tedy jen zahrady pred chramem, zanakupovali si v centru (hruza ;-) a jeste za svetla chytli autobus zpet do hotelu. Asi treti projizdejici mel vyherni cislo. Kdyz jsme projizdeli kolem odbocky k hotelu, zarvali jsme na ridice: "stop, here, stop!". Pak uz stacilo jen: "...'stuu tee" (uz jsme se naucili sinhalsky dekuji) a byli jsme doma. Tam uz nas vyhlizeli a divili se, ze jdeme pesky, ze jsme prijeli autobusem. Vecer jsme napsali prvni pohledy. Par vyvolenych se muze za mesic tesit na prekvapeni ve schrance :-)
PS: ... vlastne jsem si ve meste zasli i na obed. Jedno jidlo dohromady, utrata 150lkp, na stole misto ubrousku jen natrhane noviny. Jo, doba je zla, setrit se musi na vsem.
PS: Kdybyste nekdy bydleli v Gem Inn 2, tak sem jezdi mimo jine autobusy 654 a 631
PS: 560m.n.m. uz je tu prijemnejsi klima a kolem zarovky na balkone nelita milion musek jako u Dambulla.

16.11.2011 - Matale, Aluvihariya

Dnes jsme prejeli do Matale. Nejdriv busem do Dambulla (narvany tak, ze si ridic radeji hodil nase batohy pod nohy, tedy spis ke svym dverim) a pak dalsim do Matale. Ridici jeli docela v pohode nebo jsme si uz na zdejsi zpusob rizeni zvykli. V kazdem pripade byl mensi provoz nez cestou z Kolomba. V Matale jsme se zasli podivat do hotelu Sarilco. Z hospody na ulici vystrelil manik, ktery se na recepci tvaril, jakoze nas privedl on, dokonce s nami i smlouval cenu (1400/pokoj) a za tuto sluzbu dostal 200. Rychly prachy :-) Odpoledne jsme se zajeli podivat do 2km vzdaleneho chramu Aluvihariya. Vstupne 200/os, docela pekny, postaveny mezi ohromnymi kameny. Ve vysce 200m nad nim cni velky, krasny, zlaty a uplne novy Budha, od ktereho je moc krasny vyhled. Docela jsme si pobloudili, nez jsme se k nemu dostali. Cesta totiz nevedla "porad nahoru" jak bysme si mohli myslet, a konec byl vubec zapeklity, kdyz silnice, po niz jsme sli najednou skoncila a na pootevrenych dverich do ostnatym dratem obehnane zahrady byl jen vyrazny lec necitelny napis. Cestou dolu proti nam vybehli deti volajici bonbon bonbon, tak od Sarky dostaly bonpary. Kdyz jsme dojeli zpatky do Matale, zasli jsme si do prvni restaurace, kterou jsme objevili, na veceri. Ono najit restauraci zase nebylo tak jednoduche, protoze z venku vypadaji jen jako stanek u ktereho smazi takove palacinky ve tvaru misky, ale kdyz trochu vic nakouknete, uvidite, ze tam nekde vzadu jsou i stoly a zidle. O domluve, co si dame, ani nemluve.
PS: dnes alespon jedno "PS" - elektricke zasuvky a jak do nich s nasi elektronikou. Do zdi jsou 3 diry a ty spodni dve jsou od sebe stejne daleko jako normalni cesky dvojkolik. Ten tam ale zdanlive nejde zastrcit. Tlacite a proste to nejde. Figl je v tom, ze jejich trojkolik ma ten treti kolik (asi nulak) delsi nez ty dalsi dva. Funguje tedy soucasne jako bezpoctni pojistka a vytazenim zavre i spodni dve diry. Staci ovsem strcit do nej propisku, zasunout dvojkolik a pak propisku opet vytahnout. Budte si ale vedomi vsech rizik, ktere tato neodborna obsluha prinasi a doma to radeji nezkousejte. Timto take dekuji Mariovi, ktery mi jeste pred odletem poradil, ze redukci netreba, ze se to vzdycky nejak vyresilo propiskou.

utery 15.11.2011 - skalni klaster Sigiria, sloni safari Kandulla NP

Snidani jsme si objednali na 6:30, abysme vyrazili vcas na skalni klaster Sigiria asi 25km na sever od Dambulla. Podle pruvodce je tam totiz dobre byt brzy rano nebo pozde odpoledne, abyste nelezli na vrchol v tom nejvetsim vedru. A opravdu, rano sly nahoru uplna procesi turistu a pres poledne nahore nebylo ani zivacka. Bylo to uzasny, dokonce jsem se potaji vykoupal ve starovekem bazenu - oni si tu totiz pred 1500 lety vytesali na 200 metrove cedicove skale klasickou plaveckou petadvacitku! Na 14:30 jsme meli domluveneho jeepa u hlavni brany, tak jsme meli jeste spoustu casu prozkoumat prolezacku jeskyn a tajuplnych zakouti mezi ohromnymi balvany na upati hory. Densil, nas pruvodce, nas nalozil do 35 let stareho jeepa se srolovanou strechou a po prasne silnici jsme vyrazili do asi 40km vzdaleneho parku. Uz samotna jizda ve stoje byl zazitek. V parku jsme pak zajeli k vodni nadrzi, ktera se ted v obdobi sucha zmensuje a sloni se k ni ve vecernich hodinach stahuji. Nejdriv jsme videli par samotaru, ale pak jsme prijeli k opravdovym stadum s desitkami slonu. Zastavili jsme asi 50m od nich, vypnuli motory (jeepu se tam nakonec sjelo asi 6) a pozorovali, jak se kolem nas klidne pasou az do zapadu slunce. Domu jsme se (i se zastavkou u Densila - musel nam ukazat sveho 7 mesicniho syna a krasnou manzelku) dostali az po osme a nase pani domaci uz mela strach.
PS: Dnes nam zacaly dochazet srilanske penize. Sigiria sla nastesti zaplatit kartou (i kdyz az na 10 pokus, musel jsem nakonec sam projet kartu cteckou). V Habarane, kde jsme chteli vybrat, nebral bankomat MasterCard, tak jsme museli vymenit dolary. Vubec tu moc bankomatu neni - u toho v Habarane byla cedulka se sipkami k nejblizsim dalsim bankomatum desitky kilometru vzdalenym. Densil nas pak radeji vzal k bankomatu v Dambulla, ktery uz zafungoval. Za tu zajizku jsme mu dali 200lkp na pivo. Zasli jsme s nim do mistniho supermarketu (vubec prvniho, ktery jsme tu videli). Ve druhem patre tu u zamrizovaneho okenka prodavali alkohol. Byla tam neskutecna frona a mackanice. Ptal jsem se ho, jestli maji otevreno jen par hodin denne, ze je tam tak plno a par lidi ve fronte, kteri mi rozumeli se zacali smat...
PS: autobusy tu jezdi kazdou chvilku, zatim nam kazdy jel skoro hned. Ten dnesni do Sigiria byl nejdriv podezdrele prazdny, ale po ceste se tak zaplnil, ze jsme byli radi, ze sedime.
PS: az dnes jsme zjistili, ze se nase pani domaci jmenuje Sarika :-)

A jak je tu draho?

Ceny po peti dnech rozkoukani
Nejdriv kurzovni listek: 100lkp = 16kc (600klp je asi stovka), 1USD=111lkp. Bus letiste - Colombo: 38lkp/os, Colombo - Dambulla 148lkp/os. SIM karta Mobitel 200lkp, kredit si dokoupite min 200lkp, 1MB internetu za 1lkp nebo taky 1GB/mesic/300lkp. Volani po Sri Lance za 1 nebo 2lkp/min, do Cech 25lkp/min. Az sem by to bylo krasny. To samy pecivo vas muze ve stanku stat 15lkp nebo taky 45lkp - podle toho, co si nechate libit, jen nekde maji ceny napsane.  Tuktuk 10km 350lkp (mozna se naucime jeste vic smlouvat), chicken curry 300/os, v horsich restauracich se najite i za 150. Skalni chram Dambulla 1200/os, Little Dream hostel ubytovani+dobra vecere+normalni snidane 2500lkp/2os. Pokoj v hotelu Sarilco v Matale jsme ukecali na 1400/noc, pokoj s balkonem s krasnym vyhledem v Gem Inn 2 v Kandy na 1800/noc, dopravu k nemu po prijezdu na neskuteckych 100/taxi. Sigiria na druhou stranu stala neskutecnych 3330/os. Safari z Dambulla do Kandulla NP 6500/auto +  1950lkp/os vstupne. Vlak Matale - Kandy 25lkp/os (3.trida - v pohode). Chram v Matale Aluviharaya 200lkp/os. Zlaty zub v Kandy 1000/os - to jsme dnes odmitli dat. Zitra vyrazime na vylet na 3 dalsi klastery, ktere dohromady vyjdou levneji. Vubec odted zacneme na vstupech setrit a budeme si vic uzivat levne dopravy, ubytovani a jidla.

pondeli 14.11.2011 - jeskynni chramy v Dambulla

pondeli 14.11.2011 - jeskynni chramy v Dambulla
Do Dambula jezdi od Little Dreamu kazdou pulhodinu autobus, mnohem jevnejsi nez vcerejsi tuktuk, ale my jsme dokonce chytli stopa zadarmo. Zato vstupne do jeskynnich chramu v Dambulle se nam dnes trochu prodrazilo: 1200/os jak nas varovali 4 Cesi, ktere jsme potkali v jednom pekarstvi. V nasem pruvodci byla jeste cena 500. Zkusili jsme jit okolo kasy a dostali se az na kopec ke vstupu do chramu, kde jsme malem proklouzli trhaci listku. Byl nakonec docela pratelsky, lec neuplatny a to doslova. Nezbyvalo nez sebehnout opet dolu a koupit predrazene vstupne. Jeskynni chramy byly ale opravdu zajimave. V pomerne velkych jeskynich s pomalovanymi stropy postavali a polehavali Budhove vsech velikosti. Na obed jsme se nechali svest tuktukem do nedalekeho curry buffetu. Za obed si rekli 500/os, ale zapomeli na stole lezet jidelni listek se skoro polovicnimi cenami - pry z jine restaurace. Dohodli jsme se na cenne 600 za oba a to uz slo. Tuktukar nas pak jeste zavezl do zahrady bylinek s prohlidkou zdarma, ktera ovsem koncila v predrazenem obchode. Zkratkou pres (pra)les nas pak odvezl domu k jezeru, kde jsme zase do zapadu slunce posedeli na hrazi, a pak se az do vecere houpali v hamace pred nasim pokojem. Nase pani domaci je moc fajn. Rada si s nami povida a je ji dokonce rozumet. Nabidla nam na zitrek vylet do Kaudula NP na sloni safari. Pokouseli jsme se domluvit se 4 Cechy z pekarny, aby nas bylo sest, coz by vyslo o dost levneji.
Uz to vypadalo, ze to klapne, ale na posledni chvili couvli. No nic, pojedem i tak, stoji to dost penez, ale jedno safari nam tu bude stacit a do dalsiho parku uz nemusime.
PS: Bob Marley - jeden tuktukar v barevne pletene cepici nas dnes vcas upozornil, ze do chramu bude Sarka potrebovat sukni, aby zahalila kolena, a pomohl nam najit kramek, kde si kus latky levne poridila. Kdyz nam pak podaval vizitku, at se ozveme, az budeme chtit nekam hodit, zjistili jsme, ze se fakt jmenuje Bob.
PS: Cesi bydli v Dambulla primo ve meste, takze jsme safari domlouvali telefonama. Ja jim volal ze srilanske SIM karty za 4kc do Cech, oni platili 4kc prichozi roamingovy hovor. Zpozdeni hovoru bylo opravdu velike - ono to snad opravdu slo pres Cechy!
PS: Sarka dnes zkusila pit vodu, co maji v nasem hostelu ze studne. Na chut pry vyborna. Ja jsem srab a do toho jsem nesel. I zuby si cistim vodou z flasky. Ted, co to pisu, uz je to dva dny a zatim se Sarka nepo.... Uz jsme ve mestecku Matale, kde uz to ale neriskuje a i zuby si uz zase cisti jako ja vodou z flasky.
PS: I v (pra)lese, kde jsme cekali pusto a prazdno, normalne ziji lidi. Podel cesty kazdou chvilku domek nebo chyse, u nej kupa deti a dokonce jsme mijeli i jednu budhistickou skolu a za ni deti koupajici se v rece.

nedele 13.11.2011 - Colombo - Dambulla

Do Colomba jsme dorazili ve tri rano a cekali do pul seste, az vyleze slunicko a bezpecne vyrazili autobusem do mesta. Autobusy jezdi opravdu silene, predjizdeji VSUDE a na pripadna protijedouci auta jen troubi. Nejhorsi je kdyz takhle na sebe troubi dva protijedouci predjizdejici autobusy. Rozhodli jsme se jeste dnes dojet do Dambulla. Ty 4 hodiny cesty byly ale umorny. Oba hodne nevyspali, nervozni: Sarka v autobuse trochu klimbala, ale ja mel oci na stopkach a modlil jsem se, at dojedeme cile zivi a zdravi. Vybrali jsme si hostel Little Dream, ktery je sice 10km od mesta, museli jsme si za tuktuka trochu priplatit, ale byl tu klid, hamaky a dokonce i neskutecne teple jezero, kam jsme se sli odpoledne smocit. Zatimco ja jsem pokecal s klukama, co se ve vode myli a cistili si zuby, Sarku mezitim oblehl dav holek, ktere si hrozne chtely povidat, prestoze neumely skoro nic anglicky. Sedli jsme si pak jeste na hraz s peknym vyhledem na kopce za jezerem a na palmove haje pod hrazi a sosali mleko z kokosu. Kazdy, kdo jel okolo na nas zatrobil, a kdyz jsme zamavali, krasne se zazubil. Po veceri v sedm hodin jsme okamzite padli mrtvi do postele.
PS: kdyz si koupite v pekarne pecivo, daji vam ho do potisteneho nebo popsaneho papiru rucne slepeneho do tvaru pytliku
PS: pana domaciho hrozne zajimala nase merunkovice, kterou jsme pili pred veceri na desinfekci. Spokojil se ale s tvrzenim ze je to ceska "medicina".
 

sobota 12.11.2001 - Praha - Colombo

sobota 12.11.2001 - Praha - Colombo
Let na Sri Lanku probehl kupodivu bez problemu, prestoze jsem mel o Ukrajinske spolecnosti Aerosvit vesmes spatne reference. Kvalitu pilota jsme vsichni ocenili bourlivym potleskem a to po startu i pri pristani. Na letisti v Kyjeve bylo dokonce wifi zdrama. Krasny zlutomodry Boeing 767, kterym jsme leteli do Colomba, byl uvodne Brunejsky: Na displejich se stale objevovalo Brunei Royal a mapu sveta s cestou na Sri Lanku casto stridala informace o smeru a vzdalenosti do Mekky.
PS: abych Aerosvit a Ukrajince neustale jen "nechvalil", tak obedovy sendvic pripominal spis toustovou pochoutku.  Choboty, kterymi se na normalnim letisti leze rovnou do letadla koncily pouze schudkama k autobusu. Alkohol (i pivo) v letadle byl za penize, na coz se ukrajinsti spolucestujici vybavili dopredu v dutyfree shopu. Jeden starsi par vedle nas behem letu strestal celou sedmicku whisky.

Cesta na Srí Lanku

Letíme na Srí Lanku! Naše cesta začíná 12.listopadu 2011. Těště se na on-line deník! David a Šárka