Rano jsme si dali snidani v nasem guesthouse: toasty, vajicka, dzem, caj - drazsi nez vecere! Dnes jsme meli namireno do Hikkaduwa, kde stravime jednu noc. I kdyz nas od ni lidi odrazuji, je to asi jedina plaz, kde se da dobre potapet a snorchlovat. V ramci urychleni jsme si priplatili na soukromy bus (150/os) a uz v deset hodin jsme byli v Hikkaduwa ubytovani v Poseidon diving station. Ukecali jsme slevu na ubytovani, kdyz u nich dam dva ponory. Je to tu super: kousek do mesta (jsme na severnim konci plaze) a kousek na snorchlovani. Hned u hostelu je totiz koralovy utes za kterym je klidna voda a spousta kamenu poroslych koraly. Ty jsou vetsinou mrtve, jen nektera mista se zacinaji zotavovat po tsunami pred sedmi lety. Nicmene uz je tu dost mist, kde je na co koukat a plave tu spousta barevnych ryb. Dokonce jsme se Sarkou videli ohromnou zelvu, ktera se nas ani moc nebala. Vyplasila ji az lod s turisty a s prosklenym dnem, ktere se tu normalne prohaneji mezi snorchari a je to dost neprijemne. Taky tu jsou docela silne proudy, ktere vas obcas zenou na melke koraly. Je potreba si na to davat pozor. Vecer jsme vyrazili do mesta na veceri a dali si natrhane roti s vajickem a nejakou zelenou omackou - moc jsme si pochutnali a bylo toho tolik, ze jsme si zbytek nechali zabalit (do igelitu, novin a dalsiho igelitu). Vecer jsme si pak sedli do patra pred rohovy pokoj, odkud je pekny vyhled na more. Pili jsme pivko z liquor shopu a dojidali roti. Bylo to super, ale kdyz prisel kluk s holkou, co bydli v rohovem pokoji, sli jsme hned pryc, protoze bysme je pred jejich dvermi asi dost stvali. Sarka hopla do postele, ja sel do prazdne restaurace psat denik. Pokecal jsem tu se Svedem, ktery v roce 1973 spoluzakladal tuto potapeci zakladnu a po roce 2004 ji po tsunami pomahal davat opet dokupy. Je mu 80 let a teprve vloni se prestal potapet. Byl to mimo jine i parasutista a vubec mel asi zajimavy zivot. Dlouho jsme kecali a chtelo to trpelivost, protoze spatne slysel a pomalu mluvil - vse ale melo hlavu a patu.
PS: Ubytovani v pokojich v patre s vyhledem na more za 3000/noc (puvodne 3600), potapeni 3800/ponor.
Rano jsme objevili nejake cerviky v zachode. Trochu se bojime, jestli nevylezli z nas! V 7:30 jsme meli sraz s Martinem a jeli jsme se spolecne podivat na majak na nejjiznejsim cipu Sri Lanky do mestecka Dondra. Dokonce vas pusti az nahoru na ochoz az primo ke svetlum. Jen si spravce rekl o 300/os. Ukecali jsme to trochu a nedostali zadny listek (ani v pruvodci nic o placeni nepsali), takze si asi typek na par turistech, co sem denne zavitaji, dobre privydelava. Vyhled shora ale urcite stoji za to. V melke zatoce pod nami jsme pozorovali velike zelene a modre ryby. Zahlidli jsme parkrat i zelvu. Do zatoky jsme se pak i zasli podivat a domluvili s rybarem malou vyjizdku na jeho vahadlove lodi. Jel jsem ja a Martin (200/oba), Sarka nas fotila a hlavne hlidala nase veci. Byla tu totiz particka nenechavych mistnich pubertaku, ktery porad osahavali, co by si mohli od nas vzit. Byli hrozne prdli a vlezli, tak jsme po kratke koupacce doslova utekli. Cestou zpatky jsme potkali skolacky. Casto si tu deti rikaji o propisky a Martin jich zrovna nekolik v batohu mel. Holky mu je vsechny vyskubaly z ruky a pak se o ne doslova popraly. Cestou zpet za nas Martin platil bus. Vyberci mu sam tahal penize z ruky, menil, neco vracel, pak si zase neco vzal, takze to vypadalo, jako kdyz s nim Martin hraje skorapky. Kdyz jsme se zeptali, kolik platil, tak jen hlesnul: "... ja nevim!". Kdyz koukal, kolik mu zbylo, tak napocital manko jen 10 rupek, coz jeste slo. V Matare, kde se prestupuje, jsme zasli do prodejny obleceni a nakoupili nejaky tricka a sukne, ve kterych tu panove chodi po ulici. Byl to fajnovejsi obchod s klimatizaci a vubec nechteli smlouvat. Na hromadny nakup nam ale neco malo slevili. Jen v tom pak vznikl mensi zmatek, jak sme s Martinem davali dohromady penize, ze si tentokrat trochu zahral skorapky s nama. Vecer jsme zase zasli do restauracky na plazi. Seslo se nas tentokrat 8 Cechu. Dali jsme si se Sarkou krevety s ryzi: ja na cesneku, Sarka osmazene v testicku se sladkokyselou omackou. Obe varianty byly vyborne. Bylo zase zatazeno, obcas na nas spadla kapka. Pak zacalo poprchavat. Rychle jsme zaplatili a rozutekli se, kdyz zacal poradny slejvak. My jsme to se Sarkou meli nejdal, tak jsme domu dorazili uplne durch.
PS: Na konci plaze je kopec s dagobou. Sli jsme se tam dnes pred veceri mrknout. Je odsud pekny vyhled na plaz a meli tu rozestaveneho Budhu. Chybela mu ruka a pres hlavu mel hadr. Mozna proto, ze jeste nemel oci. V pruvodci jsme totiz cetli, ze malovani oci je dulezity ritual. Teprve, az kdyz nastane ten spravny okamzik, se oci namaluji pri pohledu pres zrcadlo. Po te, co jsou hotovy, musi umelec vyjit ven a kouknout na vec, kterou muze symbolicky znicit (pry napriklad bazen s vodou)...
Vstali jsme brzy a rovnou vyrazili na bus do Galle, at nejedeme v tom nejvetsim vedru. Soukromy autobus za 100/os jsme nechali projet a stopli si narvany obycejny. Na sestce vzadu bylo jedno misto, tak jsme naznacili pani, ktera ho blokovala, at tam pusti sednout Sarku. Pani se zvedla a uz se nemela k tomu, vratit se zpatky, tak jsme si nakonec sedli oba. Uz tak narvany bus se jeste vic donarval, tak jsem dekoval bohu, ze jsem nemusel stat v te nejvetsi tlacenici u zadnich dveri. Galle je pevnost postavena Holandany a Portugalci. Je to takove hezke, uplne nesrilanske mestecko obehnane hradbami padajicimi do more. Zasli jsme tu na snidani a vydrzeli az do obeda, ktery jsme si dali v jedne restauracce s vyhledem pres hradby na more. Cestou zpet do Mirissy jsme se stavili v Habradowa v zelvi lihni (400/os). Pruvodce nas tedy trochu odbyl. Bylo videt, ze uz ho to moc nebavi. V jednom rohu maji takove hrobecky s cedulkami se jmeny a datumy - to jsou v pisku zahrabane zelvi vejce. Ty nechaji vylihnout a uz po sedmi dnech pousti male zelvicky do more. Prave sedmidenni mrnata si tu muzete vylovit a vyfotit se s nimi. Maji tu i nejake starsi kusy, tak jsme si udelali fotku s tema, ktere jsme udrzeli nad vodou. Ty jeste starsi uz jsme neuzvedli. Stravili jsme tam minimalne hodinu a pak skoro dalsi hodinu si zanakupovali ve stanku s hadriky u autobusove zastavky. A malem to vypadalo, ze odejdeme s prazdnou, protoze jsme se nejak nemohli dohodnout na hromadne sleve. Obchodnik uz vypadal nastvane, ze nas klidne necha odejit, ale kdyz jsme mu ukazali penize, tak kyvnul. To vzdycky pomaha. Jak bankovky vidi na dosah ruky, tezko odola. Nejak se nam ten dnesni vylet protahnul (puvodne jsme ho planovali jen na dopoledne), takze jsme stihli uz jen pozdni koupacku. Zacinalo byt sero, honily se cerne mraky, v dalce se blyskalo. Radeji jsme to moc neprehaneli, kor kdyz Sarka plavala bez cocek a musel jsem ji mezi stale vetsimi vlnami navigovat. Vecer jsme zkusili veceri u naseho pana domaciho. Co jineho nez ryzi s kari. Trosku drazsi (350/os), ale opravdu vyborne. Kari totiz neznamena jen zlute koreni, jako v Cechach. Dostali jsme kopec suche ryze a nekolik docela velkych misek s vybornymi omackami: s brambory, s cockou (tak zvany Dhal), s okurkou, s dyni, s rajcatky a cibuli, se sojovym masem. Hodovali jsme u velkeho stolu na veradne. Zacalo zrovna hozne prset, okolo svetla litaly dlouhokridle potvory, ktere nam obcas spadly do nejake omacky. Moc jsme si pochutnali.
PS: Dnes jsme videli tuktuk autoskolu. Vypadalo to komicky videt instruktora sedet na pul zadku vedle vyplaseneho novacka. Uplne jsem ho chapal, ja bych radeji zajel do pangejtu, kdyby se na me zezadu tlacil rvouci, troubici autobus.
PS: Dnes jsme z autobusu poprve videli povestne kuly pro rybare: jsou to takove sibenice na dlouhe noze zapichnute na melcine, na kterych se sedi a chyta na udici. Vetsina jich byla prazdna, jen asi jednou jsme v dalce zahledli i postavicky. Snad se nekdy dostaneme bliz.
Rano bezela pro pecivo Sarka, a taky se docela prosla, protoze kdyz se tuktukar priblizil, prestal hrat a Šárka ho nemohla najít. Vse ale, dobre skoncilo a my meli snidani jako kralove. Autobus jel zrovna ve chvili, kdy jsme prisli k hlavni silnici, tak jsme jen mavnuli a jeli. V Matare jsme jeste museli prestoupit a pak uz to byl jen kousek. Po poloprazdne plazi byla Mirissa trochu sok. Hlavne, kdyz v guesthousech na plazi vubec nechteli smlouvat s tim, ze maji (skoro) plno. Vyrazili jsme tedy pres silnici nekam dozadu a docela se v tom vedru prosli. Cim dal od plaze, tim nizsi ceny. Neco bylo ale opravdu daleko. Sarka uz knourala, ze ji boli zada a nadavala na misku od buvoliho tvarohu, ktera ji ted tizi v batohu. Uz jsme se zase zacali vracet k plazi zkratkou okolo stoky (takova hrozne zanesena reka - jeden guesthouse se honosil nazvem waterview, prave proto, ze mel na ni krasny vyhled), kdyz na nas houknul usmevavy pan z Kadolana Resthouse. Zacali jsme s cenou 700/noc, na kterou se nam zatim vsichni jen vysmali a tady po chvilce rekli OK. A pritom je to tu moc hezke a na plaz jen 5 minut. Odpoledne uz jsme se valeli u more. Plaz je moc pekna, plna restauraci, ale s kouzelnou Goyambokkou se to neda srovnat. Zkousel jsem i snorchlovat a nasel na zapadnim konci misto s mrtvymi koraly. Alespon neco. Cechu je tu docela dost. Ctyri jsme potkali v restauraci, Martina z Brna vlastne hned co jsme rano vylezli z busu. Domluvili jsme se a zasli vecer do hospody na rybu. Skoro kazda restaurace ma pred sebou stul s rybami na ledu. Staci si vybrat a doufat, ze je opravdu cerstva. Nase byla u hlavy trochu hořká, jinak ale moc dobra. Martin cestuje sam. Chvilku pry trvalo, nez se rozkoukal a dost ho pry ze zacatku dojili. Nejvetsi tahaci penez jsou tuktukari. Ted uz se tomu jen smeje. I kdyz nam radeji ani nerekl, kolik zaplatil za tuktuk z Kegalla do Dambulla. Hrozne fandi nasemu deniku, at pry hlavne poradne napiseme, jak se nenechat oskubat. V hospode slo pivko za pivkem, o zabavu nebyla nouze, pak najednou koukame, ze uz je jedenact. To se nam tu snad jeste nestalo. Normalne chodime do postele po devate. Vstavame totiz skoro pokazde v pul sedme. Zitra navic vyrazime na vylet do Galle.
PS: Na ceste za silnici jsou lampy poulicniho osvetleni a u nich normalni vypinace. Lidi, kteri jdou prvni po setmeni okolo, tak jednu po druhé rozsviti. Kdo jde pak posledni, tak asi zase zhasina :-)
Tuktuk s pecivem mi rano ujel pred nosem, tak jsem sel az na hlavni silnici do naseho kramku. Byl jeste zavreny a uz to vypadalo, ze se vratim s neporizenou. Cestou zpatky se ale tuktuk-pekar vyhoupl z postrani ulicky, tak jsem si ho stopnul a preci jen nakoupil. Zapomnel jsem mu ale rict, at zitra u naseho resortu Green Garden Cabanas pocka, ze mu udelame naposledy nejaky kseft. Zbytek dne byl podle scenare: pres poledne v bungalovu, jinak na plazi. Ta se ovsem zacala plnit, protoze prijel autobus duchodcu, kteri se ubytovali v resortu hned na plazi. Zacala i tahanice o bodyboard s nejakymi nemci, kteri si ho jednou pujcili a uz si ho nechali u sebe, i kdyz nejezdili. Na veceri jsme ale v nasi hospudce na plazi zustali sami. Ostatni maji asi polopenzi a jedi ve svem resortu. Dali jsme si rybu jmenem malet. Mela krasne maso, ktere chutnalo skoro jako kureci, ale byla o dost mensi nez predevcirem. Ukecali jsme zase nizsi cenu, tak nam za trest neudelali bramborove lupinky, protoze jsme dnes nezduraznili, ze je k rybe chceme. Zasli jsme k panu domacimu zaplatit za 5 noci - jidlo jsme si u nej nikdy nedali a dnes jsme ho tez odmitli, ze uz jsme po veceri. Dali jsme si tedy u nej alespon jedno pivo, ktere ani nechtel zaplatit. Vubec jsou posledni dobou na nas vsichni tak hodni. Zaplatili za nas 20lkp za bananky, prodali nam vodu na dluh, dali nam dva kokosy, ted nas pozvali na pivo.
PS: Uz se nam to tu krati, tak jsme si udelali predbezny rozpis posledniho tydne. Mame z toho ted pocit, ze uz nic nestihame, ze vsude budeme jen chvilku. Zda se nam, ze tim, ze zitra odjedeme z Goyambokky, odjedeme i ze Sri Lanky. Puvodni plan dva dny v Unawatune a dva dny v Hikkaduve jsme po rade od nasi ctenarky Jarky zmenili na 2-3 dny v Mirisse (je pry z techto tri naprosto nejlepsi) a pak se uvidi. Patrne si nechame alespon jeden den na Hikkaduvu, kde se pry da snorchlovat a potapet.
Kazde rano pred sedmou hodinou je slyset jakousi melodii, jak se nekolik minut priblizuje a pak odjede a zmizi. Dnes jsem se vybehl podivat, co je to za family frost a chytil jsem pred branou tuktuka s cerstvym pecivem "vse za 20lkp". To pak byla teprve luxusni snidane: housky se sazenym vejcem a chilli paprickou, smazene rolky se zeleninou, satecky s kokosem a rohlicek sypany cukrem. K tomu opet papaya, banany, mango. Pak hura na plaz, pres poledne odpocinek v bungalovu, odpoledne opet na plaz, vecer do Tangalle doplnit zasoby ovoce a dezinfekce. Koupili jsme si dnes red rum. Chutna trochu jako konak, trochu jako tuzemak. Priste asi koupime radeji zase arrack. Na vceri jsme zase zasli k chlapkovi, co neumi pocitat, a zase nam to spocital spatne - on to snad fakt nedela schvalne. Na trhu jsme si dnes tez koupili buvoli tvaroh. Prodavaji ho tu v miskach jako nizsi kvetinac - ten je vam pak lito vyhodit, takze si ho asi odvezeme domu, nedbaje toho, ze ma skoro jedno kilo. Hodny prodavac nas pozval do sveho kramku a ukazal nam, jak se ji - poradne pocukrovny, poradne zamichany. S plnymi brichy jsme tezce ulehali na nase tvrde bungallovo loze.
PS: V Tangalle byli na ulici kazdych 20m dva vojaci se samopalem, kterym sice miri do zeme, ale ukazovacek maji neustale na spousti pripraveni vystrelit na prvni vec, ktere se leknou. Pro nasince velice neprijmeny pocit. Ostatni jako by je ani nevnimali. Teprve pozdeji jsme zjistili, ze je to proto, ze do Tangalle zavita prezident Sri Lanky - takovy usmevavy, dobrosrdecny pan s knirkem, jak ho zname z vsudypritomnych plakatu. Nevim tedy, ceho nebo koho se tak boji, ze potrebuje takovou ochranku.
PS: Jo a s mangem to neni jen tak! Ono totiz neni mango jako mango, ale jako my mame spoustu odrud jablek, na Sri Lance maji spoustu odrud manga. Rozdily v chuti jsou obrovske: od sladouckeho, medoveho, pres mydlovo-jarove, kysele az po klasicke ceske tvrde tescomango. Navic je potreba dobre odhadnout, kdy ho jist. Mango muze byt porad zelene, at je zrale nebo ne, jednotlive odrudy jsou si take podobne jako vejce vejci, takze je to vzdy takova loterie. Prodavaci vam daji obcas ochutnat, ale i tak na opravdu dobre mango kapneme jen malo kdy. Tak si tu radeji uzivame predevsim vyborne banany, papaju, meloun a obcas ananas, ktery je tu ovsem drahy jako v Cechach.
PS: Ode dneska tu mame novou kamaradku - fenku Foxie. Pridala se k nam, chodi s nami vsude, malem s nami i odjela autobusem do Tangalle, v noci nas hlida a ani moc nezebra, kdyz jime. Ale znate ty psi oci. Dnes jsme ji dali po snidani platek toustoveho chleba. Lepil se ji chudince na patro, ale zda se, ze za cely den nic jineho nemela.
V 6:30 zazvonil budicek a v 7:40 uz jsme sedeli v lehatkach na plazi a snidali vcera nakoupenou papaju, banany, mango a chleba s marmeladou z "wood apple". Cesky preklad nezname, mozna i prave proto jsme si tento dzem koupili. Chutna tak nejak normalne :-) Nasledujici 3 hodiny koupani a bodyboardeni utekly jako voda a pred jedenactou jsme se sli schovat pred nejvetsim zarem do naseho bungalovu. Jak jsme tak lezeli a odpocivali, slysime tupou ranu, pak rachot, jak spadla prazdna PETka a vidime, jak se nam v rohu bungalovu krouti vic nez metrovy had. Lezl nam po batohach, prelezl destnik a pak se schoval za skrin. Zavolali jsme majitele, ktery ho jeste s jednim pomocnikem vyhnal. Pry nebyl nebezpecny, ale zdalo se nam, ze z nej taky meli docela nahnano. Zpet na plaz jsme se vyhrabali az ve tri. Na plazi jsme opet potkali nase zname Cechy. Rikali, ze jsme prisli o peknou podivanou, kdy do zatoky zabloudilo hejno sardinek, ktere asi honil nejaky dravec. Spousta jich pri tom vyskakalo na plaz a na ne zase naskakali domorodci. Cerny oblak hejna byl porad videt nedaleko brehu, tak jsme se na ne se Sarkou sli s brylemi na plavani podivat. Bylo videt, jak nas mrak obteka a pak nektere rybky zacaly skakat nad hladinu. Narazely nam do zad a do ramen az zacala Sarka pistet strachy a smichem soucasne. K veceru jsme se sli projit doprava za vybezek a objevili dalsi plaz a trosky nejakych baracku znicenych tsunami. Vsude okolo byl ohromny kokosovy haj. Nasli jsme si na zemi maly kokos, ze si ho zkusime oloupat a snist. Potkali jsme ale primo majitele teto "plantaze", ktery rikal, ze tenhle maly nebude dobry a nasekl nam dva vetsi, at si je vypijeme. Kokos, jak ho zname my (bila hmota v tvrde skorabce), je trochu jiny druh palmy. Tady jsou kokosy vetsinou zlute. K veceri jsme si v nasi restauraci dali krevety opet s bramborovymi lupinky a salatem. Byla to docela piplacka, ale opet jsme si pochutnali.
PS: Puvodni cenu 1000lkp za 10 krevet jsme ukecali na 1000lkp za 12 krevet.
Cely den jsme stravili na plazi a to od brzkych rannich hodin az do zapadu slunce. Jen pres poledne jsme si dali pauzu, abysme se vyhnuli nejsilnejsimu slunci. Zajeli jsme do mesta na nakup na dva dny dopredu: pecivo, ovoce, susenky. Objevili jsme i pravy supermarket food city, kde jsme ovsem utratili skoro vsechny penize, co jsme s sebou meli. Kdyz u pokladny nabihal celkovy soucet, trnuli jsme, jestli to vyjde. Vyslo, ale tak tak. Na trhu pak za nas musel hodny clovek doplatit 20lkp za banany a ve stanku u silnice u nas v Goyambokka nam museli prodat vodu na dluh. Na veceri jsme zasli do restaurace na plazi, u ktere nas nechavaji zdarma lezet na lehatkach pod slunecnikem a hlavne nam pujcuji bodyboard nebo dusi do traktoru. Dali jsme si rybu, kterou vytahli z krabice s ledem, pry zarucene cerstvou. Cekali jsme pak pres hodinu s napetim, co s ni takovi mladi typci v malem stranku skoro po tme vykouzli. Ryba upecena v zeleninove marinade se zazvorem, podavana s platky osmahnutych brambor a zeleninovym salatem byla vyborna - no to jsme si pochutnali a ani to nebylo drahe. Horsi to bylo s ananasovym dzusem, ktery nam prinesli slany. Nejdriv jsme premysleli, co je na nem divneho, a pak jsme ho vratili, ze chceme bez soli. Myslel jsem, ze si spletli sul a cukr, ale pry ho tu normalne soli, jen tenhle byl asi moc presoleny. A to bylo dnes vse jen par drobnusnek na konec...
1) Potkali jsme tu Cechy, kteri nam tuto plaz doporucili. Nebydli primo tady, ale prijedou sem kazdy den na koupacku.
2) Autobus, kterym jsme sem vcera jeli z Tangalle, byl uz z autobusaku narvany k prasknuti. Dnes jsme vychytrale chytli poloprazdny bus az za autobusakem. Ten ale zastavil u divci skoly, a nejel dal, dokud opet nepraskal ve svech.
3) V Tangalle jsme si zasli na obed do mistni restaurace za rozumne ceny. Jen kdyby chlapek umel scitat a nemuseli jsme ho ctvrt hodiny premlouvat, ze nam uctuje nejak moc. K piti jsme si dali mistni kofolu jmenem KIK - chuti je opravdu velice podobna.
4) Koupit na Sri Lance pekny pohled je opravdu problem. Jednak je nikde nemaji (vetsinou jen na poste), jednak jsou otresne. Bud jsou vylozene neostre nebo jsou obrazky natezene, nebo roztazene, jen aby vysly na format pohledu. No hruza.
5) Ryba na plazi stala 800lkp za oba.
Dnes nas chtel poprve na Sri Lance natahnout vyberci v autobusu, kdyz nam na cestu do Monoragala napsal listky 196/os. Kdyz jsme se ohradili, ze jsme z Wellawaya (a to je dal) platili 120/os, rekl, at mu teda dame 200 za oba. Autobus byl narvany k prasknuti a stavel za kazdou zatackou. Stal jsem v ulicce, kde se lidi neustale prodirali dovnitr a ven. V Monoragala jsme hned chytli primy bus do Matara, ktery by nas podle pruvodce mohl vyhodit na odbocce ke krasne "opustene" plazi Goyambokka 4km za Tangalla. Kdyz jsem se to ale v Tangalla snazil vysvetlit autobusakovi, tak jen ukazoval dozadu, jakoze to uz jsme prejeli. Za revu neskutnecne hudby, ktera nam z(ne)prijemnovala celou cestu, jsme se museli prodrat ven. Goyambokku nam doporucili Cesi, ktere jsme potkali ve vlaku z Haputale. Rybar z jedne jidelny, ktery nam zacal delat tlumocnika a pak pruvodce, nas ale zavedl na plaz na severovychod od centra. Pry ze je nejlepsi, a ze Goyambokka je kamenita a jsou tam velky vlny. Plaz, na kterou nas zavedl je asi hezka, kdyz je sezona, ale ted byla voda stejne hneda jako v Arugam bay. Tak jsme si rekli, ze se pojedeme podivat na Goyambokku. Chytli jsme jiny autobus do Matary, ktery nas vyhodil na spravne odbocce a potkali majitele Green garden cabanas, ktery nam udelal cenu misto sezonnich 35USD (skoro 4000lkp, i když i se snídaní) jen 1500lkp (bez snídaně). Plaz je tu uplne kouzelna s krasnym piskem, tremi palmovymi restauracemi, asi 200m dlouha ohranicena skalisky. Voda cista, vlny tak akorat na blbnuti. Z naseho bungalovu v zelene zahrade je to na plaz asi 3 minuty. Jakmile jsme okouli plaz, dohodli cenu a hodili batohy pod strechu tak zacalo neskutecne prset.
PS: 7:30 mel jet z Arugam bay autobus do Kolomba, kterym jsme se chteli svezt az do Wellawaya. Nejel. Autobus do Monaragala prijel chvilu pred osmou. Mezitim nas otravovalo 6 psu a nespocet tuktukaru.
PS: Dochazeji nam prenizky, ale z bankomatu jsme vytahl jen 2000lkp. Museli jsme vymenit 200USD z nasi zelezne zasoby. Vymena penez je v bance na dlouhe lokte. Date pas, vyplnite nejaky formular, pak s tim nekdo chodi okolo vsech prepazek. Na moje neosoupane dvacetidolarovky koukali dost neduverive. Kurz byl 112lkp za 1USD.
PS: Otazka: "which country?", se kterou tu zacinaji kazdou konverzaci, asi neni jen zdvorilostni. Zaciname si vsimat, ze tim sonduji prachatost cestovatelu. Nekdy se s nadeji zeptaji: "german?", kdyz se pak dozvi, ze "chickenpublic", tak nekdy vypadaji zklamane.
V 6 hodin nam zacalo svitit slunicko primo do postele. Sarka spala jako zabita a ja se dve hodiny kroutil a premyslel, co budu delat. Porad me budily zvuky zvirat, tak jsem vykoukl ze dveri a videl havrana, jak sedi na plote a drzi v zobaku Sarcin Mercilon. Vybehl jsem ho zachranit, ale havran popoletel do koruny palmy a bylo vymalovano. Sarka me pak uklidnila, ze to bylo prazdne platicko z odpadkoveho kose. Jinak se dopoledne uz nic zajimaveho nestalo. Sel jsem si pujcit bodyboard, ale otocil jsem se v pulce, kdyz jsem videl, ze jsou spatne vlny. Koupani taky nic prijemneho. Sarka vyprala pradlo, ktere na slunicku rychle uschlo. Jinak dnes Sarce neni moc dobre, po vcerejsim odpoledni na plazi jsme oba docela chyceny, tak pres poledne radeji spala. Ja psal denik. Odpoledne jsme zasli do naseho oblibeneho kiosku - jmenuje se Rikas restaurant. Jidlo bylo drazsi nez posledne, tak jsme rekli, at je toho alespon hodne. A bylo. Dokonce tolik, ze zbylo i na veceri. Pokecali jsme s majitelem o tsunami. Rikal, ze prisly 3 vlny hned po sobe. Prvni tak po kolena, posledni pry po strechu jeho baraku. To trochu nekoresponduje s tim, ze cabani na plazi, ktere jsou na 3m kulech pry tsunami prezily. Tim ale nerikam, ze to nebyl mazec. Zkuste si zaplavat v Jizere, kdyz ma na vodoctu na Mejte 160cm jako letos na konci cervence. Taky rikal, jak mistni prodavaji pudu cizincum, a ze pry se novym majitelum investice do 5 let vrati. Beach Hut ma pry za sezonu 10mil lkp (1,66mil Kc) zisk. Na to, ze my tam ted bydlime za 400lkp/noc, tak se asi musi v sezone jinak otacet. Pry se stejne vic videlava na jidle a to my jsme si v Beach Hut dali jen dvakrat, takze z nas moc velky vyvar fakt nemeli. Za pet noci se vsim vsudy nam dnes napocitali 4450lkp. Ucet kupodivu presne sedel s tim, co jsme si spoctali my, ani nam nepocitali zadne procenta za vselijake poplatky navic. K veceru jsme se sli podivat na druhy konec plaze na surf point. Byla tam krasne cista voda, vlny na surfovani, skoda, ze jsme to nezjistili driv. Dokonce jsem premyslel, jestli tu jeste den nezustat a nezkusit si tu jeste zasurfovat. Zitra ale vyrazime na jizni pobrezi.
Po vcerejsim neuspechu jsme si rekli, ze dnes vyrazime na Kudimbigalu po vlastni ose. Beach Hut pujcuje zdarma kola. Mimo sezonu se ale o ne vubec nestaraji, a na tech starych zrezivelych herkach s prazdnymi pneumatikami bysme daleko nedojeli. Tuktukare na ulici jsme obmitli, ze si dnes chceme pujcit motorku. On se nenechal odradit a pujcil nam svoji Hondu Hero 100ccm za 800/den. Mela skoro prazdnou nadrz a za cestu do Kudimbigaly pry sezere 6 litru. Tam a zpet je to jen neco pres 60km, tak jsme si rekli, ze urcite keca a vzali jen 2,5l za 350lkp. Jedina pumpa je v Panama asi na pulce cesty, kde jsme radeji jeste nechali nejake kluky u cesty kouknout do nadrze, jestli nam to jako vyjde nebo ne. Zakyvali hlavou ze strany na stranu. Snad to znamena OK a my nebudem zpatky tlacit. Cesta do Kudimbigaly je stejna jako vcera do Okandy, jen 2km pred koncem se odboci a asi 1km se dojde pesky. Minuli jsme sipku na Belamgala (dagoba na skale, cil vsech turistu) a dosli az k jedne z mnoha pousteven. Meli tu velky pristresek se stolecky. Starsi mnich nas pozval na caj s mlekem a susenky, tak jsme za to darovali prispevek 300lkp. V jedenact zacal bit na zvon z vydlabaneho dreva a zacali prichazet mnisi na obed. Jeden z nich vypadal dost evropsky - byl to anglican, ktery je mnichem uz 3 roky. Zacal nam delat prednasku, ze budhismus neni jen o Budhovi, reinkarnaci a nirvane, ale ze se hlavne uci videt svet ciste a jasne. Zacal z nas az delat blbce bezverce, tak jsme byli radi, kdyz skoncil a sel na jidlo. Vylezli jsme pak na skalu s cihlovou dagobou. Jak nam vsichni rikali, opravdu byl odsud krasny 360° vyhled do dzungle, kde se pod vami v korunach stromu prohaneji opice a neslysite nic jineho nez vitr a zpev ptaku. Na jedne strane krasne pobrezi, na druhe nekonecna dzungle s ohromnymi skalami, mezi kterymi se rozkladaji okolni poustevny. Odpoledne jsme pak stravili na nasi oblibene plazi v Okande a az v pul pate vyrazili domu. Za jednou zatackou na nas vykouknul ohromny divoky slon. Nastesti jel zrovna pred nami jeden tuktuk, ktery to okamzite otocil a vratil se za zatacku. Udelali jsme totez. Neni tady pry zadna vzacnost, ze divoky slon udupe cloveka. Slon sel asi 100m po silnici proti nam, vyhruzne pohupoval chobotem, pak se nastesti vratil do dzungle. Musim priznat, ze jsem se docela bal chcipnout motor. Kdyz jsme se vratili do Panamy, kouknul jsem do nadrze, jestli nam to da az do Arugam bay. Zjistili jsme, ze nam nejakym prepadem z karburatoru tece benzin na silnici. Zajeli jsme tedy do mistniho servisu, kde karburator vyndali a vycistili (oprava na 20 minut za 100lkp), takze benzin uz nekape. Ted ale motorka na volnobeh chcipe a pri podrazovani prdi do vyfuku. Vem to cert, hlavne ze jede. Zpatky jsme dorazili az skoro za tmy a majiteli motorky jsme radeji nic nerikali, abysme to s nim jeste nemuseli nejak resit. V nasem oblibenem kiosku, kam jsme chteli jit na dobrou a levnou veceri, meli zavreno, tak jsme sli naproti, kde nas akorat nastvali poplatkem za sluzby 10%. Vzdycky se zapomeneme zeptat, jestli je uz v cene (jak u ubytovani, tak u jidla), ale vetsinou ho stejne nechteji. Kdyz ho tedy nekde chteji, tak nas tim pekne nastvou a priste k nim uz nejdeme.
PS: Reka pod mostem uz skoro netece, voda v mori je ale porad hneda a dost hnusna - na koupani to moc neni :-(
PS: Na motorku jsme nedostali zadny zamek, ani riditka nesly zamknout, ale pry je to v pohode - staci, kdyz vytahneme klicky ze zapalovani. Motorku jsme nechali bez dozoru jak u Kudimbigaly tak v Okande a opravdu nam ji nikdo neukradl.
Dnes jsem po peti dnech slavnostne prepnul na fotaku rezim slunicko. Sehnali jsme si na ulici tuktuka za 1500 a vyrazili na vylet. Prvni pulka cesty do Panama byla po nove asfaltce. Druha pulka ale vedla pres dzungli a mezi ryzovymi poli po prasne ceste plne der a louzi, kterym se s trikolkou dost spatne vyhybalo, takze jsme na sedacce litali jako na divokem byku. Uz jsme si ale pripadali jako v narodim parku Jala, ktery ma vstupni branu hned za Okandou. Vsude litala spousta krasnych ptaku vcetne pavu, v ryzovych polich se povalovaly krokodyli, za ktere by se nemuseli stydet ani v Australii. O kus dal si pritom hraly deti. V Ugande (jak rika nas tuktukar Okande) jsme si prosli chram(ecek) a vylezli na skalu s krasnym vyhledem do okoli. Pak jsme se pres dve hodiny koupali na prekrasne surfovaci plazi s cistou vodou a blbnuli ve vlnach, nez nas vyhnal dest. Cestou zpatky musel ridic pripevnit na bocni steny tuktuku plachty, pres ktere na nas stejne prselo a jemu zadni kola cakala na podlahu. Kvuli tomj jsme ovsem prehledli odbocku na Kudimbigalu a zjisitili to, az kousek pred Panamou. Tuktukar se hrozne divil, ze jsme tam chteli taky, prestoze jsme byli jasne domluveni. Mel hromadu vymluv, ze myslel, ze kdyz jsme se koupali tak dlouho, ze uz na Kudimbigala nechceme, ze myslel, ze dnes jedeme do Kolomba a vubec, ze uz jsou tri hodiny, a co bysme za 1500 nechteli. Jestli ale chceme, ze nas tam sveze zitra rano za 1000lkp. Rekli jsme, ze s nim zitra urcite nepojedeme, a ze mu za dnesek dame jen 1300, ktere nakonec ukecal na 1400. Naladu nam spravila az vecere v jednom mistnim kiosku. Ze zacatku jsme si s majitelkou absolutne nerozumneli, pak ale prisel manzel, kteremu dnes trhali zub. Dost chudak sislal, ale byl to obchodnik. Dali jsme si nudle a placky roti s omackou a malou rybou plnou kosti. K tomu nam prinesl stavnaty strouhany kokos s cibulkou a rajcetem a to vse vcetne caje za 375lkp. Takhle bysme si to tu predstavovali.
PS: Tuktukari dnes rano zacinali na cene 3500lkp, prvni ani nesel pod 2500, az treti po dlouhem smlouvani kolem 1800lkp klesnul na nasi cenu. Uz se mu asi honihlo v hlave, jak nas osidi.
Kolem pate rano jsem slysel nejaky sramot. Posvitil jsem si baterkou a uvidel mys, jak krade mydlo zabalene do pytliku od bomparu. Povesil jsem je na snuru a za chvilku slysel, jak si tahne velky pytlik susenek. I ty jsem musel schovat, pak konecne dala pokoj. Dopoledne zacalo skrz mraky prosvitat slunicko. Dali jsme snidani na plazi: banany a susenky, ktere nam pak ukradly vrany, kdyz jsme se od nich jen na chvilku vzdalili. Na severnim konci plaze je most, pod kterym proteka hnusna hneda voda z poli a z laguny za silnici. Skoro stejne hnede je z toho i more u plaze, takze koupani fakt nic moc. Vlastne i voda v nasi sprse smrdi jako mocuvka, fuj. Sli jsme se podivat na rybare, kteri hazeji site do vody a vytahnou pokazde tak ctyri male ryby, nekdy i tri. Stoji u nich vzdy hloucek kybicu, asi je tu kazdy lov ryb velka udalost. Na obed jsme si zajeli do Pottuvil (mestecko asi 3km na sever), koupili nejake ovoce, pecivo a dobili kredit u mistni SIM (uz jsme protelefonovali a prointernetili celkem 400lkp, tedy 66kc). Odpoledne jsem preci jen vlezl do vody. V jednom resortu na plazi nam totiz pujcili bodyboard za 100lkp/h. Zatimco ja jsem blbnul ve vode, Sarku na brehu otravovali mistnaci. Vubec jsou tu vsichni otravni az vlezli, zhuleni a asi znudeni z vedlejsi sezony. Vecer jsme pokecali s Italem. Byl se dnes tuktukem podivat do Okandy (maly chram a krasna plaz) a na Kudimbigala (pustevny v dzungli) na jih od Arugam bay. Tuktuk ukecal na 1500, ale dal jeste nejake dysko, protoze mel moc fajn ridice. Vecere dnes byla o dost horsi, asi dnes varil jiny kuchar. Ital chodi na snidane a vecere do stanku s mistnimi cenami. Mysleli jsme si, ze tu ani zadne takove nebudou, ale zitra asi taky nekam zajdem.
PS: Jeden z otravu na plazi mi nabizel kurz surfingu za 7000 za 2 hodiny resp. za 10000, kdyz bysme sli oba. Asi dost premrstena cena. Navic by nas to asi s takovym vlezlym frajirkem nebavilo.
PS: Zdejsi pobrezi chytnulo hlavni napor vlny tsunami v prosinci 2004. Podpora na obnovu vsak byla minimalni. Jedine, ceho dostali mistni obyvatele az prebytek byly rybarske lode, ktere se tu ted povaluji na plazi.
Celou noc proprselo, rano slejvak jako blbec. Schovany v obchudku u cesty jsme pockali na bus do Wellawaya, odkud jel za chvili primy bus do Arugam bay na vychodnim pobrezi. Prestoze jel az z Kolomba, tak prijel presne jak mel v 11h. A proc vlastne do Arugam bay, kde ma byt (jako na celem severovychode) zrovna obdobi destu? Nechali jsme si poslednich 14 dni na plazovani, tak kdyz mame tolik casu, proc to nezkusit, treba to bude zajimave. Kdyz jsme ale po ceste videli zaplavene lesy a pole a dokonoce jsme se nekolikrat vodou i brodili, zacali jsme pochybovat, jestli to byl dobry napad. Autobus nas vyhodil do deste uprostred Aurgam bay. Hned si nas odchytl nahanec a odvedl nas do sveho resortu. Na zdejsi pomery docela luxusni, cena za pokoj s vyhledem na plaz usmlouvatelna na 800/noc, ale jinak pusto a prazdno. Zadni turisti, proste mrtvo. Rekli jsme, ze se nejdriv podivame po okoli. Dalsi resorty byli jeste horsi a drazsi, takze to vypadalo, ze se snad nakonec vratime, ale potkali jsme jednoho Itala. Bydli v resortu Beach Hut, kde pry jsou i lidi! Pokoje a chatky/trce se strechou z palmoveho listi sice vypadaly dost nechutne, ale nakonec jsme si jednu rozumnou (za 400/noc) bez koupelny vybrali. Je tu i restaurace - s jidelnim listkem bez cen. Tak dlouho jsme otravovali, kolik co stoji, az nam prinesli listek s cenami. Nebyli jsme si jisti, jestli to nejsou ceny pro hlavni sezonu, a jestli jsme neudelali chybu. Kdybysme se neptali, treba by to bylo levnejsi, ale kdo vi. Ital se zajmem nakoukl na ceny (do dneska tento listek nevidel) a ptal se majitele, jestli kafe opravdu stoji 150lkp. Majitel jen zavrtel hlavou, ze ne, ze stoji 50. Tak se v tom vyznejte. Dali jsme si rybu s hranolkama a testoviny, platit budeme az spolecne s ubytovanim, tak uvidime, kolik nam nakonec nauctuji. Jidlo ale bylo vyborne. Vecer jsme pak stravili v nasi chatce popijenim arracku s nejakou preslazenou ale dobre vychlazenou limonadou. Po 14 dnech nam totiz dosel litr desinfekcni merunkovice (dekujeme Milosi, byla vyborna), tak jsme se museli poohlednout po nahrade. Doufam, ze arrack 34% nebude moc slaby.
PS: V autobusech na Sri Lance jezdi pikolik, ktery za jizdy vybira penize od cestujicich. Je fakt, ze to velice urychli zastavky, kde lidi skoro jeste za jizdy naskakaji do busu a pikolik si je driv ci pozdeji najde a skasne. Kdyz nema na vraceni, tak na druhou stranu jizdenky napise, kolik vam dluzi a nez vystoupite, tak vam penize vrati.
PS: ani za 3 dny nam v Ella neuschlo pradlo, tady zatim taky porad prsi, tak uvidme, jestli nam nakonec neshnije.
Rano to uz uz vypadalo, ze se udela hezky, tak jsme si naplanovali Lipton's Seat, vyhlidku konkurujici konci sveta - cajove plantaze a skala, za kterou uz jsou jen mraky. Na rozdil od konce sveta na Hortonskych planich je toto zdarma. Vyrazili jsme vlakem do Haputale, odkud je to uz jen maly kousek autobusem. Nakonec jsme ale do Haputale ani nedojeli, protoze po ceste zacalo opet vydatne prset. I tak jsem si udelal fotky vesnic a policek - bohuzel vsak ne s cajem, ale s mrkvi a rajcaty. Zelenina tu neni puvodni, ale dotahli ji sem Anglicani, protoze zjistili, jak dobre se ji tu dari. Kdyz vlak zastavil v Bandarawela asi na pulce cesty, v mziku jsme zmenili plany a vystoupili. Zajdeme se podivat na chram Dowa asi na pulce cesty autobusem zpet do Ella. Zasli jsme si jeste na jidlo do mistni, ale docela fajnove kantyny. Personal neumel ani slovo anglicky, tak jsme si omylem nejdrive objednali jen prilohy curry (potato curry a vegitable curry). Prinesli nam 4 misky s omackami a dva male prazdne talire. Cekali jsme, az nam prinesou ryzi. Oni zase nenapadne pokukovali, proc jeste nejime. Nakonec se nase pohledy stretly a my se usmali, jakoze ryzi si dame taky. Male talirky nam opet sebrali a prinesli velke a k tomu tac ryze. Bylo to vynikajici. Kdyz jsme vsechny omacky vyklopili na ryzi, prinesli nam je znovu, i kdyz jsme ukazovali, ze uz nechceme. Za 260lkp pro oba vcetne caje to byl vynikajici pomer cena/vykon. Do Dowa jsme chytli bus smer Baudulla. A nekolikrat zduraznili, at nam da vedet, kde vystoupit. Z autobusu to totiz nepoznate. Dowa by byl moc prijemny, kdyby bylo hezky a dalo se tu sednout na kameny pod 4m vysokeho Budhu vytesaneho do skaly pod silnici a koukat na maly chram zbudovany ve skalnim previsu u male ricky. V desti jsme se ale bali i sundat boty, aby na nas nenaskakaly pijavice. Spravce nam otevrel vstupni dvere do chramu velkym zlatym klicem a celou dobu (asi jen 3 mistnosti a jedna hezky vymalovana chodba) sel s nami. Nechal nas nahlednout do vitrinek na dve stare sochy. Jedna z nich vypadala jo Avatarka, nekde se musime docist, co to znamena. Pri cekani na bus do Ella jsme si koupili verenou kukurici se soli a chilli. Museli jsme jeste jednou prestupovat, tak jsme pro zmenu nakoukli do liquor shopu. Byl ale kombinovany primo s hospodou a zacalo se o nas otirat nemale mnozstvi opilcu, takze jsme zase rychle vystrelili. Pri prijezdu do Ella se udelalo docela hezky, tak jsme si rikali, jestli tu nebylo takhle cely den. Nakonec se i tady zatahlo a prutrz mracen neskoncila az do rana, takze jsme ani nesli na veceri do mesta, jak jsme puvodne planovali. Tim padem jsme dojedli vsechny zasoby a na zitrek jsme si museli objednat snidani.
PS: V navstevni knize je spoustu zapisku v cestine a vsechny s velice kladnym hodnocenim. Pry jedno z jencistsich ubytovani na Sri Lance a s velice prijemnym panem domacim. Jak tak o tom premyslime, tak na tom asi neco bude.
Dnes pocasi na vzdory predpovedi docela slo. Po krasne snidani na terase, odkud je preci jen alespon trochu vyhled na cajove plantaze, jsme se vydali na takzvanou malou Adamovu horu. Je to asi 4km dlouha vychazka mezi cajovymi plantazemi na kopec, ze ktereho je krasny vyhled na planinu pod horami (pry je videt i more) na vysokou skalu Ella a na cajove plantaze vsude okolo. Cestou nahoru si musela Sarka narychlo odskocit mezi caje. Prvni opravdovy prujem, kteremu podle konzistence a barvy rikame mango shake. Ja si pri cekani sedl na zidku u cesty a vlezla mi do boty pijavice. Sarka si ji nastesti vsimla, tak jsem ze zidky vystrelil, jako bych si sedl do vosiho hnizda, a milou pijavici vystoural ven. Cestou zpet jsem si zase musel odskocit ja. Barva i konzistence stejna, tak jsme uvazovali, z ceho to oba mame. Ze by z nadrazni restaurace? Posedeli jsme si pak v jednom kiosku u cesty, kam nas nalakala pani na colu a sprite. Moc pekne misto mezi plantazemi a byli jsme tam sami, zadni dalsi turisti. Na veceri jsme zasli do restaurace, ktera vypadala jako mistni. Ceny nebyly o moc lepsi nez vcera, zato jidlo o dost chudsi a takove nemastne, neslane. Dnes jsme ale byli za dietni jidlo radi. Domu jsme dorazili po ctvrte. Venku se spustil slejvak a ze me dalsi mango shake. To nam to hezky vyslo az domu. Pres den jen obcas poprchavalo, bylo zatazeno, mraky se hrozive valili, ale slejvak, jaky prisel vecer, nas nastesti nikde nechytnul. Vecer byl alespon cas na denik, cteni pruvodce a psani pohledu. Ubytovali se tu cesti turisti a byli docela hlucni. My jsme ale zustali zalezli na nasem pokoji a nehlasili jsme se k nim.
A jak jsme si vcera predsevzali, tak jsme dnes ucinili, a z Nuwara Eliya odjeli. Vlak v 9:30 jsme nestihli, do dalsiho v 12:35 bylo dost casu, tak jsme si v desti udelali vylet do tovarny na caj: Pedro Tea Factory. Je asi 3,5km od centra, musi se tam tuktukem nebo jako my - autobusem. Prohlidka vcetne ochutnavky caje stoji rozumnych 100/os. Bohuzel se v tovarne nesmi fotit a ani potaji se mi nic vyfotit nepodarilo, protoze to byl docela fofr. A jak se tedy takovy caj vyrabi? Po tom, co ho cesacky natrhaji (kazda 16kg denne), tak se vysusi na vlhkost 45%, pak se drti, kraji, na nekolikrat se proseva, dal se susi pri 95°C, pak se z nej staticky nabitym pasem vytahuji stopky a jine necistoty, pak se znovu proseva na 4 ruzne hrubosti. Cim jemnejsi, tim silnejsi, cim hrubsi, tim kvalitnejsi nebo tak nejak. Zde se caj nefermentuje, pry drceni pri 45% vlhkosti funguje jako castecna fermentace. Z tovarny za den vypadne 2,5 tuny caje, ten se v 50kg pytlich vozi do Kolomba, kde se pripadne jeste ochucuje, bali pod ruznymi znackami a hura do sveta. Z 16kg nacesanych listku se vyrobi 4kg caje. V tovarne se neustale zameta podlaha, jak vypadavaji ruzne zbytky caje z jednotlivych stroju a pasu. Tyto zbytky se sesypou do pytlu a vozi se do Jemnice (odh. autora - nic proti znacce Jemča ;-).
Na vlakovem nadrazi jsme si zasli do restaurace 4. cennove kategorie na nudle a vyrazili smer Ella. I druha trida pomerne narvana, hodne turistu, kteri jeste po ceste pribyvali. Venku stale prselo. Posledni hodinu cesty za Haputale (udajne nejkrasnejsi cast cesty) jsme videli uz jen mlhu. V Ella jsme zasli rovnou do Ella Highest Inn a lehce zklamani vyhledy jsme alespon ukecali cenu 1200/noc, kdyz tu zustaneme 3 noci. Vecere v restauraci v Ella Holiday Inn nas ovsem mile prekvapila. Sice byla o dost drazsi, nez jsme zvykli (to ale v Ella vsechny restaurace), ale za porce masa by se nemuseli stydet ani v kdejake prezirarne v Praze. Bydlime trochu stranou od centra, ale vede k nam zkratka pres cajovou plantaz. Velice prijemne, kdyby ovsem na Sarku pri prani ponozek nevykoukla pijavice. To byl jekot. Napad, splachnout ji do zachoda se ukazal jako pomerne nestastny, protoze mila pijavice (velice odporny tvor) nejen ze se svym ladnym pohybem vypidila z vody, ale zalezla nam pod okraj misy a uz jsme ji tam odsud nedostali. No a ted si sednete na prkynko, kdyz vite, ze se vam muze v mziku prisat na pulku. Blee, Sarka chce odsud pryc, ja kdyz vidim predpoved deste na dalsi 3 dny tak taky...
PS: Aby nevznikla fama, ze je v Nuwara Eliya nadrazi - neni. Musi se sjet autobusem trochu do udoli do Nanu Oya asi 25 minut vzdaleneho. Autobusu jezdi ale dostatek a ani nejsou moc narvane.
PS: jedno jidlo k veceri stalo 480lkp. S ovocnym dzusem a dani pak za oba suma sumarum 1402lkp.
