Závěr - pro někoho začátek

Toto je blog, který jsme psali on-line na cestě, ale pro pozdější čtení je lehce nepraktický, protože začíná koncem. Jestli se vám nechce číst pozpátku, skočte na začátek a pak klikejte na odkazy "Novější záznam" na konci každého dne. Praktický je i archiv blogu vpravo pod mapou - rozklikněte si rok 2011.


Srí Lanka byla velice příjemná na cestování po svém a bez cestovky. Na asijskou zemi byla velice čistá, lidé veselí a příjemní se kterými se dá rozumně pobavit. Skoro všude se domluvíte anglicky. Moře je tu úžasné, hory, čajové plantáže a památky také. Cestování autobusem je extrémně levné (pokud to jde, nejezděte tuktuky, pokud to nejde, ukecejte dobrou cenu). Jídlo a ubytování je také levné, vstupy na památky a do rezervací naopak na místní poměry nesmírně drahé! Doporučuji vybrat si jednu přírodní rezervaci, jednu významnou památku a další peníze státu do chřtánu necpat. Krásných chrámů po cestě objevíte spousty, úžasné přírody také a třeba divokého slona potkáte i mimo chráněné oblasti, jak si to proti vám neohroženě vykračuje. Jestli použijete náš deník jako vodítko pro vaše cestování, budeme jen rádi. Ať se vám tu líbí jako nám!
PS: Vždy se ptejte na cenu, než si něco objednáte. Třeba jen čaj k jídlu. Bylo nám to až blbý pořád se ptát, ale často vám to ušetří spoustu peněz. Jak už je jídlo snědené a čaj vypitý, tak si můžou cenu vymyslet, jakou chtějí. Když jí ale musí říct dopředu, zas tolik si neodváží. Nezrujnuje vás to, ale někde zaplatíte klidně dvojnásobek běžné ceny (tuktukáři jsou šejdíři největší). Na druhou stranu ve státních autobusech se nám stalo jen jednou, že nás chtěl výběrčí natáhnout.

nedělě 11.12.2011 - domů!

... ale nepřijel. Čekali jsme deset minut. Ulice byly úplně prázdné, chytnout jiný tuktuk bylo asi nemožné. U hostelu stály dva další tuktuky, ale prý tu nejsou řidiči. Jediná možnost by byla jet autem za 1500lkp. Naštěstí jsme měli na tukutukáře telefonní číslo. Očividně jsme ho vzbudili, ale vystřelil z postele a za 10 minut už jsme se hnali na letiště. I přes zdržení jsme měli čas utratit na letištním mini-supermarketu Food City poslední peníze. Bylo příjemné, že tu bylo stejně draho jako jinde na Srí Lance. Nakoupili jsme tak alespoň mimo jiné i vakuované datle pro turisty. Letadlo bylo úplně plné a nejen že jsme neseděli u okénka, ale ani jsme neseděli vedle sebe! Asi osmiletý kluk Serjoža se vedle mě jen kroutil, nudil a já jen čekal, kdy začne řvát nebo začne dělal vylomeniny. V Kyjevě jsme si vystáli dlouhou a hrozně pomalou frontu na palubní vstupenky. Znervózňovalo nás, že na tabuli s odlety jaksi chyběl náš let do Prahy, ale nakonec bylo vše v pořádku a my odletěli jen s půlhodinovým zpožděním. Stejné napětí jsme vlastně zažívali i cestou na Srí Lanku. V Praze už na nás čekala delegace našich rodičů, kterým se očividně ulevilo, že jsme zpátky celí, zdraví a veselí.
PS: Dnes v noci jsme zmeškali úplné zatmění měsíce, které bylo vidět jen v Asii. Dočetl jsem se o tom až ráno... ach jo :-(
PS: Na letišti jsem si všiml cedule, která nabízela antimalarika pro turisty zdarma...
PS: Váha našich batohů cestou na Srí Lanku byla 10,9kg (můj) a 9,4kg (Šárky). Cestou zpět jsem měl já 13,5kg a Šárka dokonce 19kg - to asi ta miska po bůvolím tvarohu, která Šárce stejně v Čechách zplesnivěla a šla do kontejneru...

sobota 10.12.2011 - Hikkaduwa - Negombo

Celé dopoledne jsme ještě strávili na pláži. Opět musím vyzdvihnout krásu zdejšího šnorchlování, hlavně ráno (korály jsou nasvícené z té správné strany) a při odlivu (vlny nepřetečou přes hradbu korálů a voda je klidná a krásně čistá). V poledne nám ale skončila pohodová Srí Lanka a teď šlo jen o to, dostat se zpátky do Čech. Když jsme šli na bus, potkali jsme Rusáky z našeho hotelu, jak vychází ven s velkými kufry. Svitla nám naděje, že jedou do Kolomba, a že se s nimi levně svezeme taxíkem, ale stěhovali se pouze do vedlejšího hotelu s klimatizací. Je pravda, že dnes bylo obzvášť vedro, tak jsme si i my ve stínu počkali na klimatizovaný minibus do Kolomba. Jak ten blázen jel, ani nemusím popisovat. Cesta vedla celou dobu podél pobřeží a my viděli, že takových chráněných lagun je několik. Všude se koupali jen místní, ale je jen otázka času, kdy tam vyrostou hotely a pláže zaplní turisti bílí jak sejry. V Kolombu nám bus zastavil u nádraží, tak jsme museli jako první den přejít pěšky na autobusák. V Negombu jsme nevěděli, co budeme dělat. Tak jsme zašli do místní kantýny na jídlo. Naproti nám seděl chlápek, který se samozřejmě ptal, odkud jsme. Pak jen dodal, "Czech Republic? Oooh, very poor country...". Nechali jsme se pak tuktukem povozit v centru po pár hostelech na jednu noc a byl to děs běs. Všude zatuchlé tmavé pokoje, cena nešla pod 1000lkp a ještě se tvářili, že je to tak moc, protože odjíždíme brzy ráno. Proč to tak vadí ale neřekli. Zdá se, že spousta turistů tu jen přespí do brzkých ranních hodin a jsou tu na to zařízení. Už to vypadalo, že se necháme odvézt na plážovou oblast 4km na sever od centra, kde bude dráž, ale nebudeme se štít sednou na postel, když si tukukář "vzpomněl", že je tu ještě jeden hostel (myslím, že se jmenoval SaRaSa Park hotel), který nebyl tak odporný jako ostatní a dal se ukecat na 1300lkp/noc. Přebalili jsme si bágly, osprchovali se a šli spát. Na zítřek jsme domluvení, že pro nás ve dvě přijede a odveze nás za 700lkp na letiště...
PS: V asi 4 balíčcích datlí, které vezeme jako suvenýry, jsme našli spoustu mravenečků, tak museli do koše. Měli jsme asi koupit vakuované balení pro turisty.

pátek 9.12.2011 - Potápění Hikkaduwa

Dnes dopoledne jsem si dal dva ponory. Byli jsme česko-kanaďansko-indická trojka + tlustý vysmátý divemaster. Šárka jela s námi na lodi, tak si alespoň udělala výlet a hlavně na mě dala pozor - hlídala mi bubliny. A ze mě jich šlo nejvíc, takže mě divemaster poslal nahoru o deset minut dřív než ostatní. Bylo mi to líto, ale když jsme si pak s ostatníma podle tabulek spočítali, že oni právě o těch 10 minut přesáhli bezpečnou délku ponoru bez dekomprese, byl jsem nakonec rád. Lidi z Poseidon diving station se tváří jako profíci, ale tohle byla očividně chyba divemastra, který nám pak ani nepomohl s vyplněním ponorů do deníku. Jinak ponory se mi moc líbily, i když se žádné zářivé korály nekonaly: viditelnost 10 metrů, korálů poskromnu. Druhý ponor byl k vraku Earl of Shaftesbury, který byl pěkný a plavalo v něm miliony docela velkych ryb, ze kterých oči přecházely. Večer jsme zašli do města na velké nákupy - kupodivu hlavně pro mě: plavky, košile, fukční trička, trenky, trence. Trpěl jsem u toho (v obchodě s košilema jsem si chodil orazit k výfuku klimatizace v prvním patře), ale mám toho spoustu. Dnes jsme se zaměřili na kvalitnější zboží: košile Emerald (které nosí i národní kriketové družstvo) dvě za 2570lkp - cena téměř nesmlouvatelná, kvalitní funkční trička ze Singapuru, dvoje kvalitní spoďáry a dvoje srílanské obyč trenky dohromady za 3600lkp - opět usmlouváno jen o pár stovek. K večeři jsme si opět dali roti (jedna porce pro oba až moc - cena 100lkp!) a dvě pivka z liquor shopu (130 za jedno +30lkp záloha) na patře před cizím pokojem s výhledem na moře. Mysleli jsme že v pokoji zrovna nikdo není, ale asi po hodině a půl vylezl ven kluk s holkou a koukali na nás tak... no zastyděli jsme se, ale zůstali jsme sedět, když jdou stejně pryč. Přemýšleli jsme, jak to uděláme zítra. Původně jsme už dnes odpoledne měli jet do Negomba, ale nechtělo se nám odstud. Náš let je v neděli (pozítří) ale ve 4:40 ráno. Jedna možnost byla dojet zítra kolem šesté až na letiště a tam strávit noc. Vyhrála ale varianta dojet v 6 do Negomba, ubytovat se, ještě trochu se vyspat nebo alespoň natáhnout záda a ve dvě ráno chytnout tuktuka na letiště. Doufám, že budou jezdit. Navíc bude úplněk a to se tu prý dost slaví, tak snad bude alespoň nějaký řidič střízlivý.
PS: Zaměstnanci potápěcího centra pracují v Hikkaduwa od listopadu do března a od dubna do října pracují na základně v Trincomalee - presně podle toho, jak se střídají monzuny. Tam kde je období dešťů, zavřou potápěcí centrum na půl roku a přesunou se na druhou půlku ostrova.

ctvrtek 8.12.2011 - Mirissa - Hikkaduwa

Rano jsme si dali snidani v nasem guesthouse: toasty, vajicka, dzem, caj - drazsi nez vecere! Dnes jsme meli namireno do Hikkaduwa, kde stravime jednu noc. I kdyz nas od ni lidi odrazuji, je to asi jedina plaz, kde se da dobre potapet a snorchlovat. V ramci urychleni jsme si priplatili na soukromy bus (150/os) a uz v deset hodin jsme byli v Hikkaduwa ubytovani v Poseidon diving station. Ukecali jsme slevu na ubytovani, kdyz u nich dam dva ponory. Je to tu super: kousek do mesta (jsme na severnim konci plaze) a kousek na snorchlovani. Hned u hostelu je totiz koralovy utes za kterym je klidna voda a spousta kamenu poroslych koraly. Ty jsou vetsinou mrtve, jen nektera mista se zacinaji zotavovat po tsunami pred sedmi lety. Nicmene uz je tu dost mist, kde je na co koukat a plave tu spousta barevnych ryb. Dokonce jsme se Sarkou videli ohromnou zelvu, ktera se nas ani moc nebala. Vyplasila ji az lod s turisty a s prosklenym dnem, ktere se tu normalne prohaneji mezi snorchari a je to dost neprijemne. Taky tu jsou docela silne proudy, ktere vas obcas zenou na melke koraly. Je potreba si na to davat pozor. Vecer jsme vyrazili do mesta na veceri a dali si natrhane roti s vajickem a nejakou zelenou omackou - moc jsme si pochutnali a bylo toho tolik, ze jsme si zbytek nechali zabalit (do igelitu, novin a dalsiho igelitu). Vecer jsme si pak sedli do patra pred rohovy pokoj, odkud je pekny vyhled na more. Pili jsme pivko z liquor shopu a dojidali roti. Bylo to super, ale kdyz prisel kluk s holkou, co bydli v rohovem pokoji, sli jsme hned pryc, protoze bysme je pred jejich dvermi asi dost stvali. Sarka hopla do postele, ja sel do prazdne restaurace psat denik. Pokecal jsem tu se Svedem, ktery v roce 1973 spoluzakladal tuto potapeci zakladnu a po roce 2004 ji po tsunami pomahal davat opet dokupy. Je mu 80 let a teprve vloni se prestal potapet. Byl to mimo jine i parasutista a vubec mel asi zajimavy zivot. Dlouho jsme kecali a chtelo to trpelivost, protoze spatne slysel a pomalu mluvil - vse ale melo hlavu a patu.
PS: Ubytovani v pokojich v patre s vyhledem na more za 3000/noc (puvodne 3600), potapeni 3800/ponor.

PS: Dnes jsem vyzkoušel svojí sukni. Je to velice praktická věc. Dá se použít místo županu, když vylezete z koupelny. Dnes jsem si ji vzal i do města, chodí se v ní naostro, takže je dobré si ji dobře uvázat, aby vám naspadla, jako mě málem v jenom malém krámku s ovocem...

streda 7.12.2011 - majak Dondra

Rano jsme objevili nejake cerviky v zachode. Trochu se bojime, jestli nevylezli z nas! V 7:30 jsme meli sraz s Martinem a jeli jsme se spolecne podivat na majak na nejjiznejsim cipu Sri Lanky do mestecka Dondra. Dokonce vas pusti az nahoru na ochoz az primo ke svetlum. Jen si spravce rekl o 300/os. Ukecali jsme to trochu a nedostali zadny listek (ani v pruvodci nic o placeni nepsali), takze si asi typek na par turistech, co sem denne zavitaji, dobre privydelava. Vyhled shora ale urcite stoji za to. V melke zatoce pod nami jsme pozorovali velike zelene a modre ryby. Zahlidli jsme parkrat i zelvu. Do zatoky jsme se pak i zasli podivat a domluvili s rybarem malou vyjizdku na jeho vahadlove lodi. Jel jsem ja a Martin (200/oba), Sarka nas fotila a hlavne hlidala nase veci. Byla tu totiz particka nenechavych mistnich pubertaku, ktery porad osahavali, co by si mohli od nas vzit. Byli hrozne prdli a vlezli, tak jsme po kratke koupacce doslova utekli. Cestou zpatky jsme potkali skolacky. Casto si tu deti rikaji o propisky a Martin jich zrovna nekolik v batohu mel. Holky mu je vsechny vyskubaly z ruky a pak se o ne doslova popraly. Cestou zpet za nas Martin platil bus. Vyberci mu sam tahal penize z ruky, menil, neco vracel, pak si zase neco vzal, takze to vypadalo, jako kdyz s nim Martin hraje skorapky. Kdyz jsme se zeptali, kolik platil, tak jen hlesnul: "... ja nevim!". Kdyz koukal, kolik mu zbylo, tak napocital manko jen 10 rupek, coz jeste slo. V Matare, kde se prestupuje, jsme zasli do prodejny obleceni a nakoupili nejaky tricka a sukne, ve kterych tu panove chodi po ulici. Byl to fajnovejsi obchod s klimatizaci a vubec nechteli smlouvat. Na hromadny nakup nam ale neco malo slevili. Jen v tom pak vznikl mensi zmatek, jak sme s Martinem davali dohromady penize, ze si tentokrat trochu zahral skorapky s nama. Vecer jsme zase zasli do restauracky na plazi. Seslo se nas tentokrat 8 Cechu. Dali jsme si se Sarkou krevety s ryzi: ja na cesneku, Sarka osmazene v testicku se sladkokyselou omackou. Obe varianty byly vyborne. Bylo zase zatazeno, obcas na nas spadla kapka. Pak zacalo poprchavat. Rychle jsme zaplatili a rozutekli se, kdyz zacal poradny slejvak. My jsme to se Sarkou meli nejdal, tak jsme domu dorazili uplne durch.
PS: Na konci plaze je kopec s dagobou. Sli jsme se tam dnes pred veceri mrknout. Je odsud pekny vyhled na plaz a meli tu rozestaveneho Budhu. Chybela mu ruka a pres hlavu mel hadr. Mozna proto, ze jeste nemel oci. V pruvodci jsme totiz cetli, ze malovani oci je dulezity ritual. Teprve, az kdyz nastane ten spravny okamzik, se oci namaluji pri pohledu pres zrcadlo. Po te, co jsou hotovy, musi umelec vyjit ven a kouknout na vec, kterou muze symbolicky znicit (pry napriklad bazen s vodou)...

utery 6.12.2011 - Vylet do Galle, zelvi lihen Habradowa

Vstali jsme brzy a rovnou vyrazili na bus do Galle, at nejedeme v tom nejvetsim vedru. Soukromy autobus za 100/os jsme nechali projet a stopli si narvany obycejny. Na sestce vzadu bylo jedno misto, tak jsme naznacili pani, ktera ho blokovala, at tam pusti sednout Sarku. Pani se zvedla a uz se nemela k tomu, vratit se zpatky, tak jsme si nakonec sedli oba. Uz tak narvany bus se jeste vic donarval, tak jsem dekoval bohu, ze jsem nemusel stat v te nejvetsi tlacenici u zadnich dveri. Galle je pevnost postavena Holandany a Portugalci. Je to takove hezke, uplne nesrilanske mestecko obehnane hradbami padajicimi do more. Zasli jsme tu na snidani a vydrzeli az do obeda, ktery jsme si dali v jedne restauracce s vyhledem pres hradby na more. Cestou zpet do Mirissy jsme se stavili v Habradowa v zelvi lihni (400/os). Pruvodce nas tedy trochu odbyl. Bylo videt, ze uz ho to moc nebavi. V jednom rohu maji takove hrobecky s cedulkami se jmeny a datumy - to jsou v pisku zahrabane zelvi vejce. Ty nechaji vylihnout a uz po sedmi dnech pousti male zelvicky do more. Prave sedmidenni mrnata si tu muzete vylovit a vyfotit se s nimi. Maji tu i nejake starsi kusy, tak jsme si udelali fotku s tema, ktere jsme udrzeli nad vodou. Ty jeste starsi uz jsme neuzvedli. Stravili jsme tam minimalne hodinu a pak skoro dalsi hodinu si zanakupovali ve stanku s hadriky u autobusove zastavky. A malem to vypadalo, ze odejdeme s prazdnou, protoze jsme se nejak nemohli dohodnout na hromadne sleve. Obchodnik uz vypadal nastvane, ze nas klidne necha odejit, ale kdyz jsme mu ukazali penize, tak kyvnul. To vzdycky pomaha. Jak bankovky vidi na dosah ruky, tezko odola. Nejak se nam ten dnesni vylet protahnul (puvodne jsme ho planovali jen na dopoledne), takze jsme stihli uz jen pozdni koupacku. Zacinalo byt sero, honily se cerne mraky, v dalce se blyskalo. Radeji jsme to moc neprehaneli, kor kdyz Sarka plavala bez cocek a musel jsem ji mezi stale vetsimi vlnami navigovat. Vecer jsme zkusili veceri u naseho pana domaciho. Co jineho nez ryzi s kari. Trosku drazsi (350/os), ale opravdu vyborne. Kari totiz neznamena jen zlute koreni, jako v Cechach. Dostali jsme kopec suche ryze a nekolik docela velkych misek s vybornymi omackami: s brambory, s cockou (tak zvany Dhal), s okurkou, s dyni, s rajcatky a cibuli, se sojovym masem. Hodovali jsme u velkeho stolu na veradne. Zacalo zrovna hozne prset, okolo svetla litaly dlouhokridle potvory, ktere nam obcas spadly do nejake omacky. Moc jsme si pochutnali.
PS: Dnes jsme videli tuktuk autoskolu. Vypadalo to komicky videt instruktora sedet na pul zadku vedle vyplaseneho novacka. Uplne jsem ho chapal, ja bych radeji zajel do pangejtu, kdyby se na me zezadu tlacil rvouci, troubici autobus.
PS: Dnes jsme z autobusu poprve videli povestne kuly pro rybare: jsou to takove sibenice na dlouhe noze zapichnute na melcine, na kterych se sedi a chyta na udici. Vetsina jich byla prazdna, jen asi jednou jsme v dalce zahledli i postavicky. Snad se nekdy dostaneme bliz.