Zabalili jsme se uz vcera, tak jsme si rano jen vycistili zuby a v 5:35 vyrazili na snidani. To uz nam sla naproti kucharka, kde jsme, ze uz ma caj a vajicka pripravene. Vyrazili jsme v sest a to uz bylo krasne videt. Adamova hora zatim uplne cista, nebe vymetene. Za mostem pro pesi na konci vesnicky se date doprava po par schodech a pak uz se neda zabloudit. Chvilku jsme sli do mirneho kopce udolim asi 50m nad rekou. Okolo cesty bylo spousta opustenych stanku a vypadalo to jako po sezone. Jenze bylo naopak pred poutni sezonou, ktera zacina v prosinci. U dagoby pred zacatkem strmeho stoupani nam pozehnal stary mnich. Dostali jsme na ruce snurky pro stesti a naprosto dobrovolne zaplatili 400 "vstupne". Zapsali jsme se do sesitu, kde byly i castky pres 1000. Par stranek bylo vytrhanych a tim padem nektere poplatky se asi do pokladny klastera nikdy nedostanou. Zacali jsme potkavat lidi, co uz se vraceli dolu. Nekteri se divili, ze jdeme nahoru AZ TED, nekteri se nam dokonce vysmivali, ze jsme to o tri hodiny nestihli. Holt jak je jednou v pruvodci napsane: "jdete na vrchol na vychod slunce", tak je asi divne jit nahoru normalne za svetla. Je fakt, ze vrcholek uz parkrat oliznul mrak, ale v devet, kdy jsme dorazili na vrchol, byly jeste dobrou pulhodinku krasne vyhledy do okoli. Od Srilancanu, kteri nahore spali, jsme dostali kazdy talir smazenych nudli se zeleninou. Meli jsme trochu strach, ale snedli jsme vse a to dokonce jako ostatni bez priboru, hezky rukama. Z nasi predimenzovane svaciny jsme pak dali par kousku smazeneho peciva hlidacum, kteri nas pozvali do sveho kutlochu na caj. Padla mlha a my vyrazili zpet dolu. Asi ve treti zatacce jsme si vsimli cedule, ktera popisovala starodavny zvyk: zazvonit si malym zvonem na vrcholu presne tolikrat, pokolikate jste zdolali vrchol Adamovi hory. Nedalo nam to a vratili jsme se na vrchol a na zvon si zazvonili. Kazdy jednou, prestoze jsme meli nutkani zabimbat si dvakrat, kdyz uz jsme tu vlastne podruhe. Opustene stanky podel cesty zacaly ozivat. Majitele je zacinaji pripravovat na sezonu, kdy je pry na vrcholu tak narvano, ze se tam spousta lidi nakonec stejne nedostane. Domu jsme dorazili po druhe hodine. Meli jsme toho docela dost, tak jsme byli radi, ze tu spime jeste jednu noc a ne jako vetsina ostatnich, kteri dali po navratu z hory snidani a utikali na autobus. My jsme zasli na odpoledni caj s kolacem a dali si pohodicku. Pokecali s jednim Francouzem a veselym a vzdelanym Cinanem Davidem a jeste jsem stihnul napsat dva dny deniku. Zitra rano odjizdime. Ted kdyz to pisu, tak je mi lito, ze jsme nezustali jeste o den dele. V Dalhousie bylo moc prijemne. Levne ubytovani, vyborne jidlo a cajove plantaze byly jedny z nejhezcich, ktere jsme na Sri Lance videli.
PS: Jestli vyrazite jako vsichni ostatni na vychod slunce, pripravte se na ukrutnou zimu, ktera je na vrcholu pred sestou hodinou. Ne ze by bylo pod nulou, ale spocene obleceni a silny vitr pry udela sve. V devet hodin bylo nahore krasnych 22 stupnu (jako ostatne skoro po celou dobu vystupu). Trochu ale foukalo a zably nohy - hora je posvatna a pred vstupem se musite zout.
PS: Cestou dolu se k nam pridal student z Kolomba, ktery sel na vrchol sam. Kecali jsme hlavne o caji: Rikal, ze plantaze maji pronajate jen zahranicni firmy, ktere veskery caj vyvezou a kvalitni cejlonsky caj se vlastne na Sri Lance skoro nikde neda koupit. On ma v jedne tee factory znameho, ktery mu pry kilo kvalitniho caje za 5USD proda. To ale jen ze znamosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat