Snidani jsme si objednali na 6:30, abysme vyrazili vcas na skalni klaster Sigiria asi 25km na sever od Dambulla. Podle pruvodce je tam totiz dobre byt brzy rano nebo pozde odpoledne, abyste nelezli na vrchol v tom nejvetsim vedru. A opravdu, rano sly nahoru uplna procesi turistu a pres poledne nahore nebylo ani zivacka. Bylo to uzasny, dokonce jsem se potaji vykoupal ve starovekem bazenu - oni si tu totiz pred 1500 lety vytesali na 200 metrove cedicove skale klasickou plaveckou petadvacitku! Na 14:30 jsme meli domluveneho jeepa u hlavni brany, tak jsme meli jeste spoustu casu prozkoumat prolezacku jeskyn a tajuplnych zakouti mezi ohromnymi balvany na upati hory. Densil, nas pruvodce, nas nalozil do 35 let stareho jeepa se srolovanou strechou a po prasne silnici jsme vyrazili do asi 40km vzdaleneho parku. Uz samotna jizda ve stoje byl zazitek. V parku jsme pak zajeli k vodni nadrzi, ktera se ted v obdobi sucha zmensuje a sloni se k ni ve vecernich hodinach stahuji. Nejdriv jsme videli par samotaru, ale pak jsme prijeli k opravdovym stadum s desitkami slonu. Zastavili jsme asi 50m od nich, vypnuli motory (jeepu se tam nakonec sjelo asi 6) a pozorovali, jak se kolem nas klidne pasou az do zapadu slunce. Domu jsme se (i se zastavkou u Densila - musel nam ukazat sveho 7 mesicniho syna a krasnou manzelku) dostali az po osme a nase pani domaci uz mela strach.
PS: Dnes nam zacaly dochazet srilanske penize. Sigiria sla nastesti zaplatit kartou (i kdyz az na 10 pokus, musel jsem nakonec sam projet kartu cteckou). V Habarane, kde jsme chteli vybrat, nebral bankomat MasterCard, tak jsme museli vymenit dolary. Vubec tu moc bankomatu neni - u toho v Habarane byla cedulka se sipkami k nejblizsim dalsim bankomatum desitky kilometru vzdalenym. Densil nas pak radeji vzal k bankomatu v Dambulla, ktery uz zafungoval. Za tu zajizku jsme mu dali 200lkp na pivo. Zasli jsme s nim do mistniho supermarketu (vubec prvniho, ktery jsme tu videli). Ve druhem patre tu u zamrizovaneho okenka prodavali alkohol. Byla tam neskutecna frona a mackanice. Ptal jsem se ho, jestli maji otevreno jen par hodin denne, ze je tam tak plno a par lidi ve fronte, kteri mi rozumeli se zacali smat...
PS: autobusy tu jezdi kazdou chvilku, zatim nam kazdy jel skoro hned. Ten dnesni do Sigiria byl nejdriv podezdrele prazdny, ale po ceste se tak zaplnil, ze jsme byli radi, ze sedime.
PS: az dnes jsme zjistili, ze se nase pani domaci jmenuje Sarika :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat