... ale nepřijel. Čekali jsme deset minut. Ulice byly úplně prázdné, chytnout jiný tuktuk bylo asi nemožné. U hostelu stály dva další tuktuky, ale prý tu nejsou řidiči. Jediná možnost by byla jet autem za 1500lkp. Naštěstí jsme měli na tukutukáře telefonní číslo. Očividně jsme ho vzbudili, ale vystřelil z postele a za 10 minut už jsme se hnali na letiště. I přes zdržení jsme měli čas utratit na letištním mini-supermarketu Food City poslední peníze. Bylo příjemné, že tu bylo stejně draho jako jinde na Srí Lance. Nakoupili jsme tak alespoň mimo jiné i vakuované datle pro turisty. Letadlo bylo úplně plné a nejen že jsme neseděli u okénka, ale ani jsme neseděli vedle sebe! Asi osmiletý kluk Serjoža se vedle mě jen kroutil, nudil a já jen čekal, kdy začne řvát nebo začne dělal vylomeniny. V Kyjevě jsme si vystáli dlouhou a hrozně pomalou frontu na palubní vstupenky. Znervózňovalo nás, že na tabuli s odlety jaksi chyběl náš let do Prahy, ale nakonec bylo vše v pořádku a my odletěli jen s půlhodinovým zpožděním. Stejné napětí jsme vlastně zažívali i cestou na Srí Lanku. V Praze už na nás čekala delegace našich rodičů, kterým se očividně ulevilo, že jsme zpátky celí, zdraví a veselí.
PS: Dnes v noci jsme zmeškali úplné zatmění měsíce, které bylo vidět jen v Asii. Dočetl jsem se o tom až ráno... ach jo :-(
PS: Na letišti jsem si všiml cedule, která nabízela antimalarika pro turisty zdarma...
PS: Váha našich batohů cestou na Srí Lanku byla 10,9kg (můj) a 9,4kg (Šárky). Cestou zpět jsem měl já 13,5kg a Šárka dokonce 19kg - to asi ta miska po bůvolím tvarohu, která Šárce stejně v Čechách zplesnivěla a šla do kontejneru...
Žádné komentáře:
Okomentovat