Vstali jsme brzy a rovnou vyrazili na bus do Galle, at nejedeme v tom nejvetsim vedru. Soukromy autobus za 100/os jsme nechali projet a stopli si narvany obycejny. Na sestce vzadu bylo jedno misto, tak jsme naznacili pani, ktera ho blokovala, at tam pusti sednout Sarku. Pani se zvedla a uz se nemela k tomu, vratit se zpatky, tak jsme si nakonec sedli oba. Uz tak narvany bus se jeste vic donarval, tak jsem dekoval bohu, ze jsem nemusel stat v te nejvetsi tlacenici u zadnich dveri. Galle je pevnost postavena Holandany a Portugalci. Je to takove hezke, uplne nesrilanske mestecko obehnane hradbami padajicimi do more. Zasli jsme tu na snidani a vydrzeli az do obeda, ktery jsme si dali v jedne restauracce s vyhledem pres hradby na more. Cestou zpet do Mirissy jsme se stavili v Habradowa v zelvi lihni (400/os). Pruvodce nas tedy trochu odbyl. Bylo videt, ze uz ho to moc nebavi. V jednom rohu maji takove hrobecky s cedulkami se jmeny a datumy - to jsou v pisku zahrabane zelvi vejce. Ty nechaji vylihnout a uz po sedmi dnech pousti male zelvicky do more. Prave sedmidenni mrnata si tu muzete vylovit a vyfotit se s nimi. Maji tu i nejake starsi kusy, tak jsme si udelali fotku s tema, ktere jsme udrzeli nad vodou. Ty jeste starsi uz jsme neuzvedli. Stravili jsme tam minimalne hodinu a pak skoro dalsi hodinu si zanakupovali ve stanku s hadriky u autobusove zastavky. A malem to vypadalo, ze odejdeme s prazdnou, protoze jsme se nejak nemohli dohodnout na hromadne sleve. Obchodnik uz vypadal nastvane, ze nas klidne necha odejit, ale kdyz jsme mu ukazali penize, tak kyvnul. To vzdycky pomaha. Jak bankovky vidi na dosah ruky, tezko odola. Nejak se nam ten dnesni vylet protahnul (puvodne jsme ho planovali jen na dopoledne), takze jsme stihli uz jen pozdni koupacku. Zacinalo byt sero, honily se cerne mraky, v dalce se blyskalo. Radeji jsme to moc neprehaneli, kor kdyz Sarka plavala bez cocek a musel jsem ji mezi stale vetsimi vlnami navigovat. Vecer jsme zkusili veceri u naseho pana domaciho. Co jineho nez ryzi s kari. Trosku drazsi (350/os), ale opravdu vyborne. Kari totiz neznamena jen zlute koreni, jako v Cechach. Dostali jsme kopec suche ryze a nekolik docela velkych misek s vybornymi omackami: s brambory, s cockou (tak zvany Dhal), s okurkou, s dyni, s rajcatky a cibuli, se sojovym masem. Hodovali jsme u velkeho stolu na veradne. Zacalo zrovna hozne prset, okolo svetla litaly dlouhokridle potvory, ktere nam obcas spadly do nejake omacky. Moc jsme si pochutnali.
PS: Dnes jsme videli tuktuk autoskolu. Vypadalo to komicky videt instruktora sedet na pul zadku vedle vyplaseneho novacka. Uplne jsem ho chapal, ja bych radeji zajel do pangejtu, kdyby se na me zezadu tlacil rvouci, troubici autobus.
PS: Dnes jsme z autobusu poprve videli povestne kuly pro rybare: jsou to takove sibenice na dlouhe noze zapichnute na melcine, na kterych se sedi a chyta na udici. Vetsina jich byla prazdna, jen asi jednou jsme v dalce zahledli i postavicky. Snad se nekdy dostaneme bliz.
Žádné komentáře:
Okomentovat